Historie

Pravěk a starověk

Lázně Toušeň se nachází na břehu Labe a je obydlená po tisíciletí. Archeologické nálezy dokládají dávné kultury – zlatá záušnice, datovaná do doby 3000 let před Kristem, je nejstarším nálezem zlatého předmětu ve střední Evropě.

Středověk

Slovanské osídlení sahá do 9.–10. století. Ve 13. století patřila Toušeň českým královnám. Roku 1338 zde pobýval markrabě Karel (pozdější Karel IV.), který sepsal náboženskou práci. Místní lom dodával kámen na stavbu katedrály sv. Víta v Praze.

Novověk

Počátkem 16. století si Toušeň osvojil pražský primátor Jan Pašek z Vratu, který vystavěl renesanční zámek. Později se stal sídlem vedlejší rezidence Rudolfa II. Třicetiletá válka město zcela zničila – roku 1639 byly zničeny hrádek, zámek, hospodářské budovy i mosty.

Vznik lázní

V 19. století se Toušeň stala známou jako lázeňské město. Roku 1868 vznikly malé lázně na železnatém prameni a cukrovar. Následovaly stavby kostela, železnice a rozšíření o slatinné koupele (1899).

Roku 1979 získala Lázně Toušeň statut lázeňského místa. Dnes jsou Slatinné lázně Toušeň vyhledávaným rehabilitačním zařízením.

Čestní občané

/19. – 20. století/

Přehled čestných občanů městyse Lázně Toušeň včetně stručného životopisu, dosažených
úspěchů či ocenění a seznamu použitých zdrojů dat.

Adolf Branald, herec, hudebník, spisovatel
Soňa Červená, operní pěvkyně s herečka
Albert Jonáš, architekt a grafik
Jarmila Novotná, operní pěvkyně a herečka
Josef K. Petráš, katolický kněz, sběratel starožitností
Emil Zátopek, atlet, běžec
Dana Zátopková, atletka, oštěpařka
Tomáš Sedláček, voják z povolání, armádní generál

Adolf Branald, herec, hudebník, spisovatel,
* 4. 10. 1910 v Praze, † 28. 9. 2008 v Praze; jako syn dramatika, divadelního režiséra a herce
Richarda Branalda hrál od dětských let v otcově divadelní společnosti (pod jménem Karel
Branald). V roce 1918 debutoval v němém filmu Československý Ježíšek a hrál ve filmech
Aloisův los (1919), Komptoiristka (1922), Venoušek a Stázička (1922) a Hraběnka z Podskalí
(1925). Brzy se uplatnil též jako klavírista a jazzman v Lázních Toušeň a Houštka, i jako
dramatik (A v tom zámku byla panna) a skladatel trampských písní. Svá občanská povolání
v motorismu a na železnici a spisovatelský postřeh uplatnil při redaktorské práci
v nakladatelství Čs. spisovatel, kde se mj. zasloužil o vydání děl Ed. Basse a Boh. Hrabala. Do
literatury vstoupil vlastními romány z hereckého života Stříbrná paruka (1947), Chléb a písně
(1952) a Skřínka s líčidly (1960), s důvěrnou znalostí prostředí popsal počátky českého
automobilismu (Dědeček automobil 1955) i filmu (My od filmu 1988), válečná léta (Severní
nádraží 1949, Lazaretní vlak 1950, Dva muži v jedné válce 1979) a spisovatelskou práci
(Andělské schody 1990, Báječní muži na létajících ořích 1992). Do jeho spisovatelského
záběru náleží rovněž knihy pro mládež Vandrovali vandrovníci (1956), Král železnic (1959),
povídkové reportáže Hrdinové všedních dnů (1953), Ztráty a nálezy (1961), Promenáda s
jelenem (1963) i detektivní příběh Důvod k zabití (1969). S objevností a pietou se věnoval
opomíjeným osobnostem (My od divadla 1983, Zlaté stíny 1980) i Praze (Zrození velkoměsta
1985). Široké známosti došly díky zfilmování jeho novely Vizita a Sestřičky (1967). Své časté
návraty do Toušeně zachytil v autobiografických memoárech Sentimentální průvodce po
pražském nábřeží (1970), Valčík z Lohengrina (1972), Děkovačka bez pugétu (1994) a Můj
přítel Kamil (1998). Čestné občanství Toušeně přijal 13. 5. 1985. Za celoživotní dílo byl roku
1996 oceněn Křišťálovou knihou PEN-klubu a 2008 in memoriam státním vyznamenáním Za
zásluhy.

[miscelanea (výběr): Příruční slovník naučný I, NČSAV Praha 1962, s. 259; J. Vopravil: Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, SPN Praha 1973, s. 423; Čs. biografický slovník, Academia 1992, s. 64; Slovník českých spisovatelů 1, Brána 1995, s. 68-69; K. Aksamit: Osobnosti a jejich osudy: Adolf Branald, Jaroslav Foglar, Milan Garncarz, Praha 1998; J. Tomeš a kol.: Český biografický slovník XX. století I, Paseka 1999, s. 131-132; fre: Spisovatel Adolf Branald připravuje, Mladá fronta Dnes 8. 3. 2001, s. dvě; T. Čechtický: Adolfa Branald – Jsem režisérem svých knih, Týden, 2002, č. 41, s. 45-47; M. Fikejz: Český film - herci a herečky I, Libri Praha 2006, s. 99- 100; K. Aksamit: Na jevišti světa, Obrys – Kmen 2006, č. 6; M. Spáčilová: Zemřel vypravěč jiných časů, Mladá fronta Dnes 29. 9. 2008, s. B8; P. Vokatý: Zemřel Adolf Branald, Lidové noviny 29. 9. 2008, s. 18; L. Dolanský – A. Čabanová: Řád od Klause dostali Panenka i Branald, Lidové noviny 29. 10. 2008, s. 1-2]
[regionalia: J. Králík – M. Hartmanová: Toušeň, průvodce místem, lázněmi a okolím, MNV Toušeň 1. vyd. 1978, sHnízdová:   vyd. 1986, s. 39, 58; A. Branald: Vzpomínka, in: Toušeň a divadlo, MNV Toušeň 1983, 31s., s. 3-6; J. Králík: Toušeň  a divadlo, MNV Toušeň 1983, 31s., s. 11-12; J. Králík: Z dopisů, Zpravodaj Čelákovic 1990, č. 12, s. 2; J. Králík: Lázně Toušeň – 100 let nové školy, OÚ Lázně Toušeň 1992, s. 50, 134; J. Králík: Lázně Toušeň - Historie a současnost, TOK IV, 1995, č. 1, s. 9; jvk: Autogramiáda s pugétem, TOK IV, 1995, č. 4, s. 5; J. Králík: Křišťálová kniha Adolfa Branalda, TOK V, 1996, č. 4, s. 13; Vl. Loyda: Hlas domova, Brandýs n/L - St. Boleslav - Čelákovice 1996, s. 15-16; L. Hnízdová: Lázně Houštka, TOK V, 1996, č. 12, s. 11; red: Branald oslavil svého přítele Plocka knihou, Polabský týdeník TOK I, 2000, č. 41, s. 5; J. Koukal: Spolek si připsal třetí vydavatelský počin, Polabský týdeník TOK II, 2001, č. 23, s. 7; Vl. Loyda: Dvaadevadesátka Adolfa Branalda, Polabský týdeník TOK III, č. 40, s. 9; O. Lokaj: Ochotníkům v Lázních Toušeni je 125 let, Polabský týdeník TOK III, 2002, č. 51-52, s. 1+8; Čestní občané Lázní Toušeně, Polabský týdeník TOK IV, 2003, č. 45, s. 7; Adolf Branald, III. Národní přehlídka sokolských ochotnických divadel Lázně Toušeň 2003,  ČOS 2003, s. 27-28; Blahopřání k pětadevadesátinám spisovatele Adolfa Branalda, Toušeňský zpravodaj, podzim  2005, s. 16-17; J. Králík: Hudebníci v brandýském Polabí, Brandýs n/L – St. Boleslav 2008, s. 50-51, 79; M. Šnaiberk: Zemřel spisovatel Adolf Branald, Městské listy Brandýsa n/L – St. Boleslavi 2008, č. 10, s. 11; J. Králík: Městys Lázně Toušeň, ÚM 2009, s. 14, 35, 42; J. Králík: Kolonáda v Lázních Toušeni, Městys Lázně Toušeň 2012, 64s., s. 14, 44; J. Králík: Sedm čestných občanů (Petráš, Jonáš, Branald, Zátopek, Zátopková, Novotná, Sedláček), Městys & Okrašlovací spolek Lázně Toušeň 2014, 8 s.]

Soňa Červená, operní pěvkyně, herečka a spisovatelka
* 9. 9. 1925 v Praze, dcera zakladatele Červené sedmy JUDr. Jiřího Červeného. Začínala
v oboru muzikálu, hudebního divadla a filmu, v opeře působila nejprve sedm sezon v Brně,
poté od 1959 ve Státní opeře v Berlíně, kde byla vyznamenána titulem komorní pěvkyně. Po
odchodu do západní Evropy (1992) byla oceňována zejména za role Carmen, Azuceny,
Brangäny, Erdy a Klytaimnestry. Stálé operní úvazky přijala v Západním Berlíně, Vídni,
Frankfurtu a San Francisku, ale hostovala i na řadě předních evropských a amerických scén.
Postupně se specializovala na tvorbu 20. století a zasloužila se o vzorovou interpretaci
Janáčka v češtině. Ve Frankfurtu n/M byla podruhé vyznamenána titulem komorní pěvkyně.
Po uzavření operní dráhy působila od roku 1989 v činoherním divadle Thalia v Hamburku,
s nímž hostovala mj. v New Yorku, Riu de Janeiro, Hongkongu a Sydney. Do rodné Prahy se
vrátila až k vydání knižní autobiografie Stýskání zakázáno (1. vyd. 1999, 2. vyd. 2006, 3. vyd.
2014, 4. vyd. 2019). Pro město svých předků Hradec Králové nastudovala titulní postavu
v Návštěvě staré dámy. Pro pražské Národní divadlo vytvořila alegorické postavy v operách
Osud a Slzy Alexandra Velikého, ústřední postavy v komorních operách Zítra se bude... a
Toufar a v činoherních inscenacích Věci Makropulos a 1914. Věnovala se rovněž přednesu
melodramů. Je nositelkou četných vyznamenání – mj. Ceny Thálie (2005), Ceny Alfreda
Radoka (2008), čestného členství Státní opery Praha (2010), medaile Artis Bohemiae Amicis
(2011), americké Zlaté medaile J. F. Kennedyho (2013), české medaile Za zásluhy (2013),
Granátové hvězdy BHF (2014), titulu Dáma české kultury (2015) a ceny Classic Prague Award
(2018). Nové působení po návratu ze světových scén do vlasti popsala v druhé autobiografii
Stýskání zažehnáno (1. vyd. 2017, 2. vyd. 2019). Přijala čestné občanství Hradce Králové
(2012), hlavního města Prahy (2015) a městyse Lázně Toušeň (13. 7. 2018).

[miscelanea (první zmínky): K. Ludwig: Herečky českého filmu a divadla – Soňa Červená, Kino II, 1947, č. 35, s. 698; B.
Straka: Při letošním hudebním festivalu, Svět v obrazech X, 1954, č. 21, 22. 5. 1954, s. 1; bor: Mozartova opera
»Titus« v koncertním provedení, Lidová demokracie 25. 1. 1956; Vl. Pospíšil: Titus v koncertním provedení,
Hudební rozhledy 7. 2. 1956; E. Krause: Berliner Opernbefund 1958, Sonntag Berlin 10. 8. 1958; W. J.: Das aktuelle
Porträt: Sona Cervena, National Zeitung Berlin 14. 5. 1959; W. W. Göttig: „Carmen“ auf Pfennigabsätzen,
Wiesbadener Kurier 8. 9. 1962; he: Die „Carmen“ der Sona Cervena, Frankfurter Neue Presse 10. 9. 1962; C.
Gessler: An Impresive New „Carmen“ Delights Bay Operagoers, Oakland Tribune Today, 21. 9. 1962, s. D*21; J.
Delor: Bayreuth a Genève – Tristan et Iseut, La Suisse 9. 1. 1963; Reposicion de »Orfeo«, de Gluck, El noticiero
universal, Barcelona, 20. 12. 1963; etc.
(výběr po roce 2000): K. Procházková: Známá neznámá Soňa Červená, Týdeník Rozhlas 12, 2002, č. 16, s. 3 + č. 17,
s. 3; H. Dědek: Dáma v červeném, Reflex XIII, 2002, č. 50, 12. 12. 2002, s. 24-28; J. Plachetka: Zvláštní cena Kolegia
– Soňa Červená, Magazín Cen Thálie, Herecká asociace 2005, s. 13; J. Paterová: Bravo, Soňa Červená, Divadelní
noviny 13, 2004, březen, s. 4; Z. A. Tichý: Jsem zavilý samotář, Divadelní noviny 13, 2004, č. 9, 27. 4. 2004, s. 1+8-
9; I. Kott: S Černým jezdcem kolem světa, Jonáš 2004/2005, č. 4, s. 10-12; J. Hrabě: Soňa Červená – miluji Vltavu,
Vital plus III, 2009, č. 3, s. 6-10; P. Veber: Soňa Červená, program koncertu ČSKH 10. 10. 2009, ČF Praha 2009, s.
10-11; M. Szabo: O Vánocích si mohu dopřát samoty, Katolický týdeník XX, 8.-14. 12. 2009, s. 12; D. Kaplanová:
Soňa Červená – Stýskání a vzpomínky jsou břemena, Právo č. 260, Styl, 9. 11. 2010, s. 1+10-13; V. Dlouhá: Vyhrát
nad přírodou nemůžete, KB Journal 2010, č. 6, s. 19-20; Soňa Červená – role Emilie Marty, Věc Makropulos,

Národní divadlo v Praze, program 18. 11. 2010, s. 139-140; J. Slavíková: Komorní pěvkyně Soňa Červená,
Perséphone, Národní divadlo v Praze, program 23. a 28. 5. 2013, s. 8; V. Bednářová: Soňa 2013, Esprit IX, Lidové
noviny 6. 11. 2013, s. 12-22; J. Králík: Čeští pěvci v zahraničí II/VII – Soňa Červená, Hudební rozhledy 67, 2014, č. 7,
s. 46-47; F. Laudát: Tím vším jsem žila (tisk k výstavě), Co&Pub Praha 2014; J. Králík: Vějíř Soni Červené, Magazín
Klubu Vltava XX, 2015, č. 3, s. 2-4; R. Hrdinová: Soňa Červená exceluje v umění melodramu, Právo 20. 7. 2017, s.
10; Červený večer Soni Červené, Národní festival Smetanova Litomyšl 59, festivalové noviny 9. 6. 2017, s. 4; míš:
Soňa Červená má svůj dokumentární film, Právo 30. 8. 2017, s. 5; P. Přendík: Česká literatura v uměleckém světě
Soni Červené, diplomová práce, Ostravská univerzita 2017, 123s.; H. Havlíková: Sázka na Červenou, Heritage BHF
2018, č. 1, s. 38-39; H. Havlíková: Lekce z operní závislosti, Lidové noviny XXXI, č. 43, 20. 2. 2018, s. 7; K. Honcová:
K emigraci ji nabádal Werich, Aha! 4, 2018, s. 25, s. 10-11]
[regionalia (výběr): Vl. Mareš: Soňa Červená v Brandýse nad Labem, TOK VIII, 1999, č. 11, s. 3; V úterý 5. října se konal
v brandýském zámku večer, Městské noviny Brandýs n/L – St. Boleslav 1999, č. 19, 8. 10. 1999, s. 3; Dubeč,
Dubeček – Václav František Červený, Náš region SV 5, 2011, č. 8, 14. 4. 2011, s. 7; H. Němečková: Autogramiáda
Dámy české kultury, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2017, č. 7-8, s. 10; H. Němečková: Červená
předpremiéra, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2017, č. 9-10, s. 3; jvk: Osmé čestné občanství Lázní
Toušeně, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2018, č. 7-8, s. 1; H. Němečková – L. Svobodová: Soňa
Červená, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2018, č. 7-8, s. 3; H. Němečková: Návštěva Zeměplochy,
Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2019, č. 1-2, s. 7; jvk: Emilka z Atelieru Kučera čtvrtá v ČR, Florián,
zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2019, č. 1-2, s. 9; M. Hadrbolec: Potlesk zdaleka nejupřímnější, Florián,
zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2019, č. 3-4, s. 11; H. Němečková: Autogramiáda, Florián, zpravodaj městyse
Lázně Toušeň, 2019, č. 5-6, s. 12; H. Němečková: Jubilejní setkání s čestnou občankou, Florián, zpravodaj městyse
Lázně Toušeň, 2020, č. 7-8, s. 3]

Albert Jonáš, architekt a grafik
* 7. 3. 1893 na Královských Vinohradech, † 30. 5. 1974 v Praze, na Akademii výtv. umění
v Praze 1912-1915 byl žákem Jos. Loukoty a Vlaha Bukovace, po válečném zajetí v Itálii
dokončil pražská studia akademické architektury u Jana Kotěry a grafiky u Maxe Švabinského
(1920). Podílel se na projektech městských regulací (Libeň, pasáž Rokoko na Václavském
náměstí), továrních center (Ringhoffer), lázeňských objektů (terasy Radiumpaláce
v Jáchymově), palácových rezidencí (Petschkovy paláce v pražské Stromovce) aj., z nichž řadu
také sám stavebně vedl. Podle jeho projektů byly postaveny salonní železniční vagony pro
presidenta T. G. Masaryka a pro egypského krále Fuada. Od třicátých let se jako poradce
firmy V. Neubert věnoval užité grafice filmovým a divadelním plakátům, poštovním
známkám (také pro Srbsko a Albánii), grafickému ztvárnění frankotypů, firemním znakům,
tvarování průmyslového zboží a výstavnictví. Kompletně projektoval tři ročníky Vzorkových
veletrhů v Praze, světovou výstavu poštovních známek Praga 1950 a další výstavy pro
Švýcarsko, Francii, Indii a Dálný východ. Propagací uměleckých památek, figurálních námětů
a portrétů na sériích zápalkových nálepek vzbudil uznání v Americe a Austrálii. Působil též
jako ilustrátor (1966: učebnice Zoologie a Dějepisu, 15 vydání také slovensky, maďarsky a
ukrajinsky). Po léta byl předsedou umělecké komise při Brněnských vzorkových veletrzích.
V Lázních Toušeni, kam pravidelně od mládí zajížděl na léto, se věnoval propagaci lázní,
spolupracoval s místními ochotníky, pro TJ Sokol projektoval parkovou úpravu a vstupní
bránu sportovišť a vypracoval projekty rozšíření lázní a reprezentativních staveb v obci (mj.
je autorem loga Slatinných lázní Toušeň, 1973). Čestné občanství Toušeně přijal 11. 3. 1973.
Souborná výstava výběru z díla z pozůstalosti ve škole v Toušeni v dubnu a květnu 1979.

[miscelanea (výběr): eg: Nová kavárna v Praze, Lidové noviny XXXIV, 1926, č. 536, 23. 10. 1926, s. 6; Nový salonní vůz čs. st.
drah, Pestrý týden V, 1930, č. 10, s. 10; Nádherný salonní vůz presidentův, Polední list 1931, č. 111, 21. 4. 1931, s.
5; A. Jonáš: Studie o čs. otiscích frankotypu, Praha 1933; A. Jonáš: Studie o čsl. otiscích frankotypu II, Praha 1935;
Filatelie – Katalog čsl. otisků frankotypů vyšel, Český deník XXIV, 1935, č. 194, 17. 7. 1035, s. 5; Pěkná propagace P.
V. V. čs. vývozu, Národní listy LXXV, 1935, č. 222, 14. 8. 1935, s. 6; Československá letecká společnost má smysl
pro propagaci, Národní listy LXXVII, 1937, č. 104, 15. 4. 1937, s. 2; od: Ceny a odměny na pražské výstavě, Lidové
noviny XLVIII, 1940, č. 648, 20. 12. 1940, s. 4; vjk: Ceny a odměny na pražské výstavě, Národní listy LXXXI, 1941, č.
9, 9. 1. 1941, s. 2; P. Toman: Nový slovník čs. výtv. umělců I, 1947, (přetisk Chagall Ostrava 1993), s. 442; A. Jonáš
šedesátiletý, Výtvarná práce 1. 4. 1953; P. Toman: Dodatky ke Slovníku československých výtvarných umělců,

1955 (Chagall Ostrava 1994), s. 87; Albert Jonáš, Kulturní tvorba I, 1963, č. 10, 7. 3. 1963, s. 2; Vysoká
vyznamenání výtvarných umělců a architektů, Rudé právo XLVIII-IL, 1968, č. 113, 24. 4. 1968, s. 1; vre: Nová série
známek Renesance, Pravda LII, 1971, č. 83, 8. 4. 1971, s. 7; kra: Baroko už je v tiskárně, Pravda LIII, 1972, č. 163,
13. 7. 1972, s. 7; I. Leiš: Frankotypové opojení arch. A. Jonáše, Filatelie XXVI, 1976, č. 21, s. 657-659; -Ko-: Průřez
dílem A. Jonáše, Propagace XXV, 1979, č. 7, s. 24; Zd. Němeček: Albert Jonáš, Architekt XXXIX, 1993, č. 21, s. 2; L.
Losos - I. Mahel: Salonní vozy Ringhoffer, Nadatur - VÚKV Praha 1999, s. 78-80, 129, 255; Slovník českých a
slovenských výtvarných umělců 1950-1999, CH-J, Chagall Ostrava 1999, s. 300; J. Sedláček: Salonní vůz TGM -
vzácná technická a historická památka, ČD pro Vás 7, 2000, č. 2, s. 24-25; M. Němeček (recenze): Ludvík Losos, Ivo
Mahel – Salonní vozy Ringhoffer, Architekt XLVI, 2000, č. 5, s. 80; ink: Prezident jel do Lán v Masarykově voze,
Právo 8. 3. 2004, s. 1+3; M. Novák: Náš arcivévoda císař a král Karel I. Rakouský, 1. vyd. Město a ČKA Brandýs n/L –
St. Boleslav 2006, s. 19, 2. vyd. Kartuziánské nakl. 2011, 45-46, 3. vyd. tamže 2014, s. 55-56; M. Sígl: Kdo byl a je
kdo – Mělnicko, Kralupsko, Neratovicko, Libri Praha 2007, s. 186; Balnearius - J. Ježek: Lázeňští Asklépiové a jejich
pacienti, Knihy 555, Liberec 2009, s. 140; Z. Kopcová: Albert Jonáš, magisterská diplomová práce, UP Olomouc
2013, 108s.]
[regionalia: J. Králík: Potkáte ho u Labe, Svoboda LXXXII, č. 55, 6. 3. 1973, s. 5; J. Králík: Sborník k 200. výročí založení školy
v Toušeni, MNV Toušeň 1974, s. 131; jvk: Dvojí plátno, Svoboda LXXXV, 1975, č. 222, 20. 9. 1975, s. P11; J. Králík –
M. Hartmanová: Toušeň, průvodce místem, lázněmi a okolím, MNV Toušeň 1. vyd. 1978, s. 39, 64, 2. vyd. 1986, s.
41, 64; B. Häckl: Architekt Jonáš, in: Arch. A. Jonáš, katalog k výstavě grafických prací, MNV Toušeň 1979, 12s.; J.
Králík: Zasloužilý umělec akad. arch. A. Jonáš, katalog k výstavě grafických prací, MNV Toušeň 1979, s. 11-12; J.
Králík: Inspirace Trójou, Svoboda LXXXVIII, 29. 4. 1979, s. 11; J. Králík: Toušeň a divadlo, MNV Toušeň 1983, 32s., s.
18; J. Králík: Lázně Toušeň – 100 let nové školy, OÚ Lázně Toušeň 1992, s. 46, 134, 204; J. Králík: Lázně Toušeň -
Historie a současnost, TOK IV, 1995, č. 1, s. 9; J. Špaček: Čelákovicko ve výtvarném umění, katalog výstavy, Měst.
muzeum v Čelákovicích 1996; Vl. Loyda: Hlas domova, Brandýs n/L - St. Boleslav - Čelákovice 1996, s. 38; K.
Pátrová: Kalendárium, Muzejní listy OM Praha-východ 4, 1998, s. 8; J. Králík: Vzpomínka na architekta Jonáše, TOK
VIII, 1999, č. 5, s. 5; Vl. Loyda – J. Špaček: Hlas domova 2, Čelákovice 2000, s. 6, 42-43; K. Bačová: Probíhá poslední
výstava, Polabský týdeník TOK II, 2001, č. 50, s. 9; J. Králík: Akademický architekt Albert Jonáš, Polabský týdeník
TOK IV, 2003, č. 10, s. 3; Čestní občané Lázní Toušeně, Polabský týdeník TOK IV, 2003, č. 45, s. 7; J. Králík: Městys
Lázně Toušeň, ÚM 2009, s. 14, 43; J. Králík: Akademický architekt Albert Jonáš, in: V. Dragoun: Tucet příběhů
z Toušeně, Lázně Toušeň 2010, s. 6; J. Králík: Kolonáda v Lázních Toušeni, Městys Lázně Toušeň 2012, 64s., s. 18-
19; jvk: Povídání s architektem Jonášem (1972), Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2013, jaro, s. 46-49; J.
Králík: Sedm čestných občanů (Petráš, Jonáš, Branald, Zátopek, Zátopková, Novotná, Sedláček), Městys &
Okrašlovací spolek Lázně Toušeň 2014, 8 s.; M. Němeček: Symbol státnosti na kolejích, Florián, zpravodaj městyse
Lázně Toušeň, 2018, č. 11-12, s. 12-13; JaHa: Toušeňské hrnky, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2020, č.
5-6, s. 3]

[miscelanea (výběr): Čs. hudební slovník osob a institucí II, SHV 1965, s. 205; Dějiny české hudební kultury, Academia Praha
1981, 538s., 84, 104, 110; Em. Kopecký: Jarmila Novotná, Pěvci Národního divadla, Panton Praha 1983, s. 208-220;
J. Smolka a kol.: Malá encyklopedie hudby, Supraphon 1983, s. 460; The Metropolitan Opera Encyclopedia, New
York 1987, s. 255; J. Králík: Jarmila Novotná – malý portrét velké umělkyně, Hudební rozhledy 1991, č.2, s. 90-94;
Jarmila Novotná in: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia 1988, s. 342-343; J. Novotná: Byla jsem šťastná,
Melantrich 1991, 317s., 2. vyd. 1997, 3. vyd. Zámek Liteň 2014, 448s.; Zd. Kacetl: Hvězda, která odřekla
Hollywood, Carmen Journal I, 1992, č. 23, s. 3-4; J. Králík: Kouzlo osobnosti - Jarmila Novotná, Svobodné slovo
XLVIII, 1992, č. 227, 26. 9. 1992, s. P2; J. Novotná: Hudební mládeži dík, Noviny Hudební mládeže, září 1992, s. 1;
Čs. biografický slovník, Academia 1992, s. 499; J. Králík: Zemřela Jarmila Novotná, ČTK 9. 2. 1994; J. Králík: V New
Yorku se uzavřela životní pouť Jarmily Novotné, Hudební rozhledy 47, 1994, č. 4, s. 29; J. Králík: Jarmila Novotná je
poklad, Harmonie 1994, č. 4, s. 28-29; J. Králík: Jarmila Novotná, NDI - Informační zpravodaj ND Praha 1994, č. 6, s.
38; A. Branald: Děkovačka bez pugétu, VPK Praha 1994, s. 279-282; T. Vrbka: Hvězda jménem Novotná, Opera,
informační zpravodaj Státní opery Praha 33, 1997, č. 1, s. 17-18; K. J. Kutsch - L. Riemens Grosses Sängerlexikon 4,
Bern - München 1997, s. 2564-2565; M. Marková: Femina, portréty českých žen, Brno 1998, nestránkováno; P.
Mašek: Modrá krev, Praha 1999, s. 58; J. Tomeš a kol.: Český biografický slovník XX. století II, Paseka 1999, s. 472;
D. Janota - J. P. Kučera: Malá encyklopedie české opery, Paseka, Praha – Litomyšl 1999, s. 183; J. Králík: Jarmila
Novotná, Harmonie 2004, č. 3, s. 8-12; Balnearius - J. Ježek: Lázeňští Asklépiové a jejich pacienti, Knihy 555,
Liberec 2009, s. 173-174; J. Králík: Naši na vlnách z Met (Rozhlasové přenosy z Metropolitní opery), Týdeník
rozhlas 20, 2010, č. 16, 16-17; P. Kosatík: Baronka v opeře, Zámek Liteň 2015, 400s.]
[regionalia: J. Králík – M. Hartmanová: Toušeň, průvodce místem, lázněmi a okolím, MNV Toušeň 1986, s. 41; J. Králík:
Lázně Toušeň – Historie a současnost, TOK IV, 1995, č. 1, s. 9; Vl. Loyda: Hlas domova, Brandýs n/L - St. Boleslav -
Čelákovice 1996, s. 6; štr: Kulturní komise, TOK VIII, 1999, č. 3, s. 1; O. Lokaj: Ochotníkům v Lázních Toušeni je 125
let, Polabský týdeník TOK III, 2002, č. 51-52, s. 1+8; jvk: Osobnosti hostitelského souboru – Jarmila Novotná, III.
Národní přehlídka sokolských ochotnických divadel, Lázně Toušeň 2003, s. 40; Čestní občané Lázní Toušeně,
Polabský týdeník TOK IV, 2003, č. 45, s. 7; Telegraf: Lázně Toušeň slavily sté narozeniny Jarmily Novotné,
Zpravodaj Telegraf, Brandýs n/L - St. Boleslav 2007, č. 10, s. 10; J. Králík: Hudebníci v brandýském Polabí, Brandýs
n/L – St. Boleslav 2008, s. 41, 50, 65, 72, 79, 81, 118-120; J. Králík: Městys Lázně Toušeň, ÚM 2009, s. 14, 43, 46; J.
Králík: Lázně Toušeň v literatuře, in: V. Dragoun: Tucet příběhů z Toušeně, Lázně Toušeň 2010, s. 66-67; J. Králík:
Kolonáda v Lázních Toušeni, Městys Lázně Toušeň 2012, 64s., s. 15, 44; jvk: Léto s Jarmilou Novotnou, Florián,
zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2012, č. 7-9, s. 30-31; kronikář: Třetí vydání memoárů čestné občanky, Florián,
zpravodaj městyse Lázně Toušeň 2014, č. 9-10, s. 17; J. Králík: Sedm čestných občanů (Petráš, Jonáš, Branald,
Zátopek, Zátopková, Novotná, Sedláček), Městys & Okrašlovací spolek Lázně Toušeň 2014, 8 s.]

[miscelanea: Čestné občanství, Národní listy, 17. 11. 1866; F. Kneidl: Paměti škol okresu Karlínského, J. Otto Praha 1898, s.
355-357]
[regionalia: J. V. Prášek: Brandejs n/L, město, panství i okres, 1908, I, s. V, 39, 233; II, 1910, s. VI, 36-37, 89 (foto), 94, 166-
168, 248, 295; III, 1913, s. VI; J. Králík: Lázně Toušeň - Historie a současnost, TOK IV, 1995, č. 1, s. 9; l. Loyda: Starý
hřbitov v Brandýse n/L založený roku 1680, Studie a zprávy OM Praha-východ 13, 1998, s. 52-95, zvl. s. 61; -ad-:
Kulturní Faux pas, Městské noviny Brandýs n/L - St. Boleslav 1999, č. 21, 4. 11. 1999, s. 2; Čestní občané Lázní
Toušeně, Polabský týdeník TOK IV, 2003, č. 45, s. 7; J. Králík: Městys Lázně Toušeň, ÚM 2009, s. 14, 25; J. Králík:
Sedm čestných občanů (Petráš, Jonáš, Branald, Zátopek, Zátopková, Novotná, Sedláček), Městys & Okrašlovací
spolek Lázně Toušeň 2014, 8 s.; P. Čeněk: Brandýský hřbitov, Městské listy Brandýsa n/L – St. Boleslavi 2016, č. 11,
s. 8-9; M. Hůrka: František Josef Řezáč a ti druzí, OM Praha-východ, Brandýs n/L – St. Boleslav 2019, s. 18; D.
Eisner – J. Hergesell – J. Králík – H. Němečková: Toušeň na starých pohlednicích, Měst. muzeum v Čelákovicích
2020, 64s., s. 22]

Tomáš Sedláček, armádní generál v. v., ing., voják z povolání
* 8. 1. 1918 ve Vídni, † 27. 8. 2012 v Praze, nejmladší ze tří synů plk. int. Tomáše Sedláčka,
absolvoval ve stopách otce vojenskou dráhu: maturoval v Praze na Smetance (1935) a
absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích (1938), v dubnu 1940 odešel ilegálně do čs.
zahraničních vojsk do Francie a po jejím pádu do Velké Británie (pův. jako dělostřelec,
absolvoval speciální para-kurs), odtud byl 1944 převelen přes Středomoří a Blízký východ
(Haifa, Damašek, Bagdád, Bassra, Teherán, Baku, Černovice) na východní frontu k 2.
paradesantní brigádě I. Čs. armádního sboru jako náčelník štábu dělostřelectva. S brigádou
se účastnil prvních ostrých bojů Dukelské operace a později s ní byl letecky přesunut na
pomoc Slovenskému národnímu povstání. Po potlačení povstání přežil zimní měsíce 1944/45
v Nízkých Tatrách. Je nositelem tří Válečných křížů 1939, Řádu SNP I. třídy, medaile Za
chrabrost, medaile Za zásluhy I. a II. třídy, Pamětní medaile se vzácnou kombinací štítků
Francie, Velká Británie a SSSR a dalších vyznamenání. Po válce začal pedagogicky působit na
Vojenské akademii v Hranicích a absolvoval Vysokou školu válečnou v Praze (1948). Poté se
stal profesorem pro obor týl na Vysoké vojenské akademii v Praze. V roce 1951 byl jako
zahraniční voják z politických důvodů zatčen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen
k doživotnímu vězení (Domeček, Pankrác, Kartousy = Valtice, Mírov, Leopoldov, Bytíz).
Z žalářů a sedmiletých nucených prací v příbramských uranových dolech ho za devět let
osvobodila amnestie (1960). Po návratu na svobodu při zaměstnání skladníka vystudoval
Střední průmyslovou školu stavební a poté až do důchodu pracoval na projektové správě
Pražské stavební obnovy. V roce 1990 byl plně rehabilitován, v roce 1991 mu prezident
republiky propůjčil Řád M. R. Štefánika, téhož roku byl zvolen předsedou obnovené Čs. obce
legionářské, v roce 1992 jmenován do hodnosti generálmajora, v roce 1998 do hodnosti
generálporučíka a v roce 2008 do hodnosti armádního generála v. v. Nakladatelství AVIS
ministerstva obrany ČR vydalo knižně jeho vzpomínky pod názvem Vydržet! (2008). Žil
v domku po rodičích v Lázních Toušeni. V roce svých 85. narozenin přijal čestné občanství
Brandýsa n/L - St. Boleslavi (8. 5. 2003) a Lázní Toušeně (29. 10. 2003). Je pochován na
toušeňském hřbitově.

[miscelanea (výběr): R. Cílek: A uvízneš za hrdlo, MV ČR Praha 1993, s. 44-59; T. Sedláček: Byli jsme vždy nositeli a
pokračovateli myšlenek legionářských, Denní Telegraf 19. 3. 1994, s. 2; P. Schebesta: Proti nim, TOK IV, 1995, č. 5,
s. 5; M. Kouba: Od vítězství k naději, David & Schoel 1996, s. 87-89; J. Šolc: Padáky nad Slovenskem, Ares 1997, s.
149-158; T. Sedláček: Nesplacený dluh, Národní osvobození č. 17, 19. 8. 1999, s. 2; T. Sedláček: November 1944
Action in Lower Tatras, Imprisoned by the Communist Regime, Tomáš Sedláček – Lieutenant General, ret., in: On
All Fronts, ed. L. M. White, Washington D. C. 2000, s. 233-236, 281-184, 119-230; J. Bret: 22 oprátek (XVIII.),
Ministerstvo obrany ČR 1999, s. 136-143; Z. Meisnerová-Wismerová: Tváře doby – Političtí vězni padesátých let,

Langhans Galerie Praha 2003, s. 72-73; P. Šmidrkal: Víc než pomník, A-report 2003, č. 17, s. 28; eis: Krátce –
Břevnov, Večerník Praha XIII, 2. 9. 2003, s. 2; kla: Praha, Večerník Praha XIII, 4. 9. 2003, s. 2; R. J. Daníček: Vítězit
čestně s otevřeným hledím, Národní osvobození 2003, č. 20, s. 1-2; R. Gális: Mobilizaci provázelo nadšení,
Večerník Praha – Čtení na víkend, 26. 9. 2003, s. VII; T. Sedláček: Proč jsme bojovali – Ideje, na nichž stojí Česká
republika, sborník referátů z konference European Movement in the Czech Republic 2004, s. 17-19; R. Gális:
Generál Pernický bojoval až do konce, Naše rodina 2006, č. 3, s. 20; R. Kočík: Zvukové paměti, Týdeník rozhlas
2007, č. 31, s. 1+5; T. Sedláček – J. Plachý: Vydržet!, paměti generála Tomáše Sedláčka, Ministerstvo obrany ČR,
AVIS Praha 2008, 192s.; E. Kučerová: Na hrdiny se nezapomíná, Zpravodaj veleobce sdružených obcí baráčníků
v Praze 111, 2008, č. 2, s. 8; J. Paulas: Aby se za minulostí nedělaly tlusté čáry, Katolický týdeník XIX, 2008, č. 41, s.
12; Památce zemřelých – Tomáš Sedláček, Sokol slavil ve starobylém Karolinu, Zd. Kubín a kol.: 150 let Sokola a
XV. všesokolský slet 2012, ČOS Praha 2012, s. 42-43, s. 88-95; Vl. Marek: Dokázal se poprat se životem,
Legionářský směr 2012, č. 0, s. 20-21; P. Janoušek: Zemřel generál Sedláček – věrný masarykovec, Lidové noviny
28. 8. 2012, s. 1; jw: Zemřel válečný hrdina generál Tomáš Sedláček, MF Dnes XXIII/201, 28. 8. 2012, s. 1; J. Gazdík:
Voják, kterého nezlomilo mučení, lágr ani slepota, MF Dnes, 28. 8. 2012, s. A3; ČTK, kch: Zemřel generál Tomáš
Sedláček, Pražský deník 28. 8. 2012, s. 1; red: S hrdinou se loučila rodina i vojáci + Rozloučení s hrdinou – pohřeb
generála Tomáše Sedláčka na Vítkově, MF Dnes 5. 9. 2012; dan: Odešel člověk s noblesou, loučil se prezident
s generálem Sedláčkem, Právo 5. 9. 2012; R. Gális: Loučení s generálem, mužem, který nikdy neohnul hřbet,
Pražský deník 5. 9. 2012; NikkaRIN – M. Kroupa: Příběh Tomáše Sedláčka (komiks), Ještě jsme ve válce, Post
bellum Praha 2011, s. 6-17; T. Sedláček: Vidím jeho gesto, že jde na šibenici, in: Na plovárně s Markem Ebenem,
Práh Praha 2012, s. 48-57; L. Adamus – J. Bílek: Neobyčejný příběh obyčejného člověka, Ministerstvo obrany ČR -
VHÚ 2014, 42s.]
[regionalia: J. Králík: Lázně Toušeň – 100 let nové školy, OÚ Lázně Toušeň 1992, s. 81, 194, 204; T. Sedláček: Legionář pod
ledem, Lázně Toušeň – 100 let nové školy, OÚ Lázně Toušeň 1992, s. 194-195; Vl. Loyda: Hlas domova, Brandýs
n/L - St. Boleslav - Čelákovice 1996, s. 70; red.: Vážíme si hrdinů, TOK VII, 1998, č. 6, s. 1; Ze slov Zd. Zalabáka na
vernisáži výstavy k 80. výročí založení republiky, Městské noviny Brandýs n/L - St. Boleslav 1998, č. 20, 22. 10.
1998, s. 3; J. Koukal: Bojovat s Hitlerem byla má povinnost, Polabský týdeník TOK I, 2000, č. 20, s. 1+3; L. Loyda:
Z historie župy Barákovy, Polabský týdeník TOK I, 2000, č. 21, s. 8; Vyberte s námi Osobnost 20. století, Polabský
týdeník TOK II, 2001, č. 6, s. 7 + č. 7, s. 7 + č. 8, s. 9; kap: Českoslovenští vlastenci v zahraničním odboji, Polabský
týdeník TOK III, 2002, č. 18, s. 10; V. Kapal: Armáda, to jsou především vojáci, Polabský týdeník TOK III, 2002, č. 22,
s. 5; J. Koukal: S generálem Sedláčkem o válce a dnešku, Zpravodaj Telegraf, Brandýs n/L – St. Boleslav 2002, č. 5,
s. 6; Generálporučík v. v. Tomáš Sedláček: Věrni zůstali, Brandýs n. L. – St. Boleslav 2002, s. 13-14; J. Koukal:
Generálporučík Tomáš Sedláček o konci války, Právo 10. 5. 2002; J. Králík: Kalendárium, Polabský týdeník TOK IV,
2003 č. 2, s. 8; bač: Čestné občanství radní schválili, Polabský týdeník TOK IV, 2003, č. 8, s. 1; Generál Sedláček je
navržen na čestné občanství, Zpravodaj Telegraf, Brandýs n/L – St. Boleslav 2003, č. 2, s. 1; bač: Zastupitelé udělili
čestné občanství, Polabský týdeník TOK IV, 2003, č. 14, s. 2; T. Sedláček: Zdravice čestného starosty, III. Národní
přehlídka sokolských ochotnických divadel, ČOS Lázně Toušeň 2003, s. 7; jvk: Osobnosti hostitelského souboru –
genpor. v. v. Ing. Tomáš Sedláček, III. Národní přehlídka sokolských ochotnických divadel, ČOS Lázně Toušeň 2003,
s. 40-41; Výročí doprovodí vojenská slavnost, Zpravodaj Telegraf, Brandýs n/L - St. Boleslav 2003, č. 4, s. 1; Seznam
čestných občanů Brandýsa nad Labem a Staré Boleslavi, Polabský týdeník TOK IV, 2003, č. 40, s. 4; T. Sedláček:
K 85. výročí republiky, Zpravodaj Telegraf, Brandýs n/L - St. Boleslav 2003, č. 10, s. 2; bač: Toušeň oslaví tři kulatá
výročí, Polabský týdeník TOK IV, 2003, č. 44, s. 1; maš: Setkání v Toušeni bylo dojemné, Polabský týdeník TOK IV,
2003, č. 45, s. 1+2; jvk: Kalendárium, Polabský týdeník TOK IV, 2003, č. 45, s. 7; Čestní občané Lázní Toušeně,
Polabský týdeník TOK IV, 2003, č. 45, s. 7; J. Šalda: Generál Sedláček čestným občanem Lázní Toušeň, Zpravodaj
města Čelákovic, 2003, č. 12, s. 6; Tomáš Sedláček se stal čestným občanem Toušeně, Zpravodaj Telegraf, Brandýs
n/L - St. Boleslav 2004, č. 1, s. 4; Generál Sedláček dostal Masarykův řád, Zpravodaj Telegraf, Brandýs n/L - St.
Boleslav 2004, č. 11, s. 2; Oslavy 60. výročí konce války, Zpravodaj Telegraf, Brandýs n/L - St. Boleslav 2005, č. 5, s.
13; maš: Výstava dokumentuje zločiny komunismu, Polabský týdeník TOK VII, 2006, č. 31-32, s. 2; med: Generál
Sedláček vzpomínal na kamarády, Polabský týdeník TOK VII, 2006, č. 45, s. 1; kap: Výstava Pocta veteránům byla
slavnostně otevřena, Polabský týdeník TOK VII, 2006, č. 45, s. 6; red: Generál diskutoval se studenty nejen o
válečných veteránech, Polabský týdeník TOK VII, 2006, č. 46, s. 6; med: Vyprávění o misi v Iráku byla hodina
krátká, Polabský týdeník TOK VII, 2006, č. 47, s. 6; Generál Sedláček besedoval se studenty Gymnázia nejen o
válečných veteránech, Zpravodaj Telegraf, Brandýs n/L - St. Boleslav 2006, č. 12, s. 10; med: Sedláčkovi popřála i
Dvořka z Křenku, Polabský týdeník TOK IX, 2008, č. 3, s. 6; J. Šalda: První osmičkové výročí, Zpravodaj města
Čelákovic 2008, č. 2, s. 7; kap: Hrdina křtil svou knihu, Polabský týdeník TOK IX, 2008, č. 51/52, s. 1; Devadesátileté
jubileum, Polabský týdeník TOK X, 2009, č. 1/2, s. 5; med: Andělské tóny pro generála – Generál věnoval
gratulantům svou knihu, Polabský týdeník TOK X, 2009, č. 5, s. 1+6; Generál věnoval všem gratulantům svou knihu,
Městské listy Brandýsa n/L - St. Boleslavi 2009, č. 2, s. 1; J. Králík: Městys Lázně Toušeň, ÚM 2009, s. 14; M. Novák:
Město Brandýs n/L - St. Boleslav – turistický průvodce, 2009, s. 39; J. Králík: Lázně Toušeň v literatuře, in: V.
Dragoun: Tucet příběhů z Toušeně, Lázně Toušeň 2010, s. 66-67; Redakce: Velitelství sil podpory otevřelo galerii
„Hrdinů“ a „velitelů“, Městské listy Brandýsa n/L – St. Boleslavi 2011, č. 1, s. 2; L. Rýdlo: Generál Sedláček uchvátil
školu, Náš region SV 5, 2011, č. 18, 9. 6. 2011, s. 3; J. Králík: Kolonáda v Lázních Toušeni, Městys Lázně Toušeň
2012, 64s., s. 56; L. Adamus: Zemřel armádní generál Tomáš Sedláček – Čest jeho památce, Městské listy Brandýsa
n/L – St. Boleslav 2012, č. 10, s. 8; J. Králík: Zemřel armádní generál Tomáš Sedláček – Zamyšlení nad příkladem,

Městské listy Brandýsa n/L - St. Boleslavi 2012, č. 10, s. 8; jvk: Pocta velkému muži, Náš region SV 6, 2012, č. 21, s.
3; jvk: Rozloučení, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2012, č. 10-12, s. 7-8; P. Studnička: Ostatky generála
Sedláčka uloženy v Lázních Toušeni, Zpravodaj města Čelákovic, 2012, č. 11, s. 10; H. Němečková: V Toušeni
nezapomínají, Prostor Střední Polabí 6, 2014, č. 1-2, s. 20; H. Němečková: Pieta za generála Sedláčka, Prostor
Střední Polabí 6, 2014, č. 9-10, s. 20; J. Králík: Velkolepá pocta čestnému občanu, Florián, zpravodaj městyse Lázně
Toušeň, 2014, č. 11-12, s. 13; J. Králík: Sedm čestných občanů (Petráš, Jonáš, Branald, Zátopek, Zátopková,
Novotná, Sedláček), Městys & Okrašlovací spolek Lázně Toušeň 2014, 8 s.; T. Sedláček: Toušeňské vyznání, Florián,
zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2018, č. 1-2, s. 11; J. Selner: Svému krédu zůstal vždy věrný, Městské listy
Brandýsa n/L – St. Boleslavi 2018, č. 2, s. 5; J. Králík: Mene Tekel, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2018,
č. 3-4, s. 6; Zd. Tichá: Osobnost města, Městské listy Brandýsa n/L – St. Boleslavi 2018, č. 4, s. 18; Osobnost města,
Městské listy Brandýsa n/L – St. Boleslavi 2018, č. 11, s. 12; jvk: Brandýs vzpomínal na generála Sedláčka, Florián,
zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2019, č. 1-2, s. 10; jvk: Náš generál má svůj kamion, Florián, zpravodaj městyse
Lázně Toušeň, 2019, č. 1-2, s. 10]

Emil Zátopek, atlet, běžec
* 22. 9. 1922 v Kopřivnici, † 21. 11. 2000 v Praze, manžel Dany Zátopkové, v letech 1943 a
1944 se účastnil dvou soustředění nejtalentovanějších českých atletů, pořádaných v Toušeni
Ing. J. Hronem a MUC. V. Králíkem. Vynikl jako vůbec nejúspěšnější čs. atlet: čtyřnásobný
olympijský vítěz, trojnásobný mistr Evropy, držitel osmnácti světových a jedenapadesáti čs.
rekordů. Jeho zlatá medaile na Olympijských hrách v Londýně (1948) za běh na 10 km
(29:59,6) znamenala první lehkoatletické olympijské vítězství čs. sportovce. Následující
trojice zlatých medailí za běhy na 5 km (14:06,6) a 10 km (29:17,0) a za marathon (2;23:03,2)
na Olympijských hrách v Helsinkách (1952) zůstala bez obdoby. Na mistrovstvích Evropy
nenašel soupeře v roce 1950 pro tratě 5 km (14:03,0) a 10 km (29:12,0), a v roce 1954 pro 10
km (28:58,0). Již předtím zazářil v Polabí v Houštce u St. Boleslavi ve třech památných dnech:
29. září 1951, kdy v rámci hodinového běžeckého závodu překonal tehdejší světové rekordy
na 15 km (44:54,6), na 10 mil (48:12,0), na 20 km (59:51,8) i v samotné hodinovce (20,052
km), o rok později 26. října 1952 padly v Houštce jeho zásluhou za vytrvaleckého běhu další
tři světové rekordy: na 15 mil (1;16:26,4), na 25 km (1;19:11,8) a na 30 km (1;35:23,8); do
třetice pak v dalším podzimu 1. listopadu 1953 překonal v Houštce tehdejší světový rekord na
6 mil (28:08,4) a svůj vlastní na 10 km (29:01,6). Další dva (své) světové rekordy překonal na
atletickém stadionu v Čelákovicích 29. října 1955 v běhu na 25 km (1;16:36,4) a na 15 mil
(1;14:01). Svou vlast reprezentoval v letech 1947-57 ve třiceti mezistátních utkáních. Pro léta
1949, 1951 a 1952 byl vyhlášen nejlepším sportovcem světa, jeho světové rekordy na 10 a 15
mil a na 25 km vzdorovaly překonání deset let, a v hodinovce a na 30 km plných dvanáct let.
Dosud nebyl překonán jeho čs. rekord na 25 km. V roce 1975 byl vyznamenán mezinárodní
trofejí Fair play Pierra de Coubertina. Od 1969 se pravidelně vracel do Lázní Toušeně, kde byl
23. 2. 1991 jmenován čestným občanem; 20. 1. 1993 byl jmenován rovněž čestným občanem
Brandýsa n/L - St. Boleslavi a 26. 6. 1999 byl vyhlášen českým olympionikem století.

[miscelanea (výběr): A. Janecký: Slavné postavy naší atletiky, Praha 1946, s. 466-469; E. Zátopek: Můj tréning a závodění,
1955; D. a E. Zátopkovi: V klincovkách a s oštepom, Bratislava 1960; D. a E. Zátopkovi vypravují, STN 1962, 394s.; I.
Hanousek - J. Lacina: Naši slavní sportovci, Albatros 1987, s. 18-19; J. Jirka - J. Popper: Malá encyklopedie atletiky,
Olympia 1990, s. 598-600; Čs. biografický slovník, Academia 1992, s. 820; J. Bartoš – S. Kovářová – M. Trapl:
Osobnosti českých dějin, Alda Olomouc 1995, s. 420-421; O. Pavel: Olympijské hry, V. P. K. Praha 1996, s. 5-6, 23-
54; M. Třeštík: Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století, Praha 1998, s. 691; F. Macák: Emil Zátopek,
Mladý svět XLI, 1999, č. 29, s. 46-48; Fr. Kolář: Kdo byl kdo – Naši olympionici, Libri Praha 1999, s. 350-352;
Balnearius - J. Ježek: Lázeňští Asklépiové a jejich pacienti, Knihy 555, Liberec 2009, s. 163-164; R. Kozohorský:
Zatracenej Zátopek, XYZ Albatros Media Praha 2016, 310s., s. 243; P. Kosatík. Emil běžec, Prostor Praha 2016,
285s.; D. a E. Zátopkovi: Náš život pod pěti kruhy, Academia Praha 2016, 604s.; R. Askwith: Dnes trochu umřeme,
Mladá fronta Praha 2017, 368s.]
[regionalia: J. Kaluha: Světové sportovní rekordy dosažené v Houštce, Zpravodaj města Brandýs n/L - St. Boleslav, 19. 6.
1966, s. 32-33; J. Králík – M. Hartmanová: Toušeň, průvodce místem, lázněmi a okolím, MNV Toušeň, 1. vyd. 1978,
s. 41, 46, 2. vyd. 1986, s. 44, 49; J. Kašpar: Obrazový průvodce současným městem, in: E. Vlasák: Polabské město

Čelákovice, 1990, s. 180, 185; J. Králík: Lázně Toušeň – 100 let nové školy, OÚ Lázně Toušeň 1992, s. 51; B. Trnka:
Zátopkovi v Toušeni, TOK II, 1993, č. 5, s. 3; J. Králík: Lázně Toušeň - Historie a současnost, TOK IV, 1995, č. 1, s. 9;
Vl. Loyda: Hlas domova, Brandýs n/L - St. Boleslav - Čelákovice 1996, s. 98-99; E. Zátopek: Vzpomínka na Toušeň,
Lázně Toušeň – sport a sportovci, OÚ 1996, s. 26-31; M. Jirák: Toušeňské lázně a sportovci, Lázně Toušeň – sport a
sportovci, OÚ 1996, s. 46-49; J. Králík: Osobnosti sportu v Lázních Toušeni, Lázně Toušeň – sport a sportovci, OÚ
1996, s. 52-53; Atletické středisko Emila Zátopka, Městské noviny Brandýs n/L - St. Boleslav 13. 5. 1999, s. 2; jr:
Nejúspěšnějšího českého sportovce, Městské noviny Brandýs n/L - St. Boleslav 1999, č. 11, 27. 5. 1999, s. 1; jr:
V Houštce je atletické středisko Emila Zátopka, Městské noviny Brandýs n/L - St. Boleslav 1999, č. 11, 27. 5. 1999,
s. 1, 3; P. Kukal: Manželé Zátopkovi, TOK VIII, 1999, č. 6, s. 1; jp: Zemřel Emil Zátopek, Polabský týdeník TOK I,
2000, č. 48, s. 10; red: Čestnými občany jsou hrdinové i zločinci, Polabský týdeník TOK II, 2001, č. 2, s. 1-2; Vyberte
s námi Osobnost 20. století, Polabský týdeník TOK II, 2001, č. 6, s. 7 + č. 8, s. 9; Za nejvýznamnější osobnost 20.
století si vybralo nejvíc čtenářů…, Polabský týdeník TOK II, 2001, č. 13, s. 1; Emil Zátopek byl atletem století,
Polabský týdeník TOK II, 2001, č. 16, s. 10; den: Dráhu pro Zátopkův stadion podpoří město, Polabský týdeník TOK
II, 2001, č. 20, s. 1; V. Kapal: Houštecký stadion roste do krásy, Polabský týdeník TOK II, 2001, č. 46, s. 11; V. Kapal:
Boleslavská atletika slavila ”šedesátku”, Polabský týdeník TOK II, 2001, č. 48, s. 10; Nový Zátopkův stadion přivítal
první atlety, Zpravodaj Telegraf, Brandýs n/L – St. Boleslav 2002, č. 5, s. 1; K. Bačová: Nejúspěšnější český atlet
vzpomínal rád na Toušeň, Polabský týdeník TOK III, 2002, č. 38, s. 4; M. Šnaiberk: Brandýs nad Labem – Stará
Boleslav, průvodce městem, MÚ Brandýs n/L - St. Boleslav 2002, s. 28-29; M. Šnaiberk: Víte, kde bývaly lázně
Karolinen Bad? Polabský týdeník TOK IV, 2003, č. 21, s. 10; Seznam čestných občanů Brandýsa nad Labem a Staré
Boleslavi, Polabský týdeník TOK IV, 2003, č. 40, s. 4; Čestní občané Lázní Toušeně, Polabský týdeník TOK IV, 2003,
č. 45, s. 7; T. Zágrošek: Za pomníky našeho města XIII – Emil Zátopek, Polabský týdeník TOK IX, 2008, č. 11, s. 4; J.
Králík: Městys Lázně Toušeň, ÚM 2009, s. 14, 43, 46, 49, 56; M. Šnaiberk: Houštka – skrytá perla St. Boleslavi, St.
Boleslav na historických pohlednicích, 2009, s. 127; M. Novák: Město Brandýs n/L - St. Boleslav – turistický
průvodce, 2009, s. 32, 40; P. Ulč: Atletika v Houštce žije sedmdesátou sezonou, Městské listy Brandýsa n/L – St.
Boleslavi 2011, č. 9, s. 19; J. Králík: Kolonáda v Lázních Toušeni, Městys Lázně Toušeň 2012, 64s., s. 21-23;
kronikář: Společné devadesátiny a cenné olympijské kovy, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2012, č. 10-
12, s. 17; J. Králík: Sedm čestných občanů (Petráš, Jonáš, Branald, Zátopek, Zátopková, Novotná, Sedláček), Městys
& Okrašlovací spolek Lázně Toušeň 2014, 8s.; S číslem 1 Emil Zátopek, Zpravodaj města Čelákovic 2014, č. 9, s. 11;
P. Čeněk: Vzpomínka na časy, kde jsme v Houštce potkávali Zátopka, Městské listy Brandýsa n/L – St. Boleslavi
2016, č. 4, s. 10-11; J. Králík: Olympionici v Toušeni, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň 2016, č. 7-8, s. 12;
Zd. Tichá: Anketa Největší osobnost Brandýsa n/L – St. Boleslavi, Městské listy Brandýsa n/L – St. Boleslavi 2017, č.
7-8, s. 22; Zd. Tichá: Osobnost města, Městské listy Brandýsa n/L – St. Boleslavi 2018, č. 4, s. 18;]

Dana Zátopková, atletka, oštěpařka
* 22. 9. 1922 v Karviné, † 13. 3. 2020 v Praze, manželka Emila Zátopka, závodnice v hodu
oštěpem. Poprvé zvítězila roku 1946 v Třeboni a již 1947 získala v Praze titul mistryně ČSR.
Zúčastnila se Olympijských her 1948 v Londýně a 1952 v Helsinkách, kde byla první ženou,
která pro čs. atletiku získala zlatou olympijskou medaili (50,47 m). Stala se dvojnásobnou
mistryní Evropy (1954 v Bernu: 52,91 m a 1958 ve Stockholmu: 56,02 m), držitelkou stříbrné
medaile z Olympijských her 1960 v Římě a dvou evropských rekordů (56,02 m ve Stockholmu
1958 a 56,67 m v Bukurešti 1958) i rekordu světového (55,73 m v roce 1958 v Praze).
Zúčastnila se více než 170 lehkoatletických závodů mj. ve Vídni, Krakově, Moskvě, Bukurešti,
Bruselu, Budapešti, Lipsku, Kyjevě, Oslo, Erfurtu, Bělehradě, Karlsruhe, Norimberku,
Manchestru, Neapoli, Melbourne, Solingen, Minsku, Göteborgu, Pekingu, Carraře a Berlíně.
V Polabí 15. 10. 1953 zvítězila při závodech v Houštce. Svou aktivní dráhu uzavřela 1964 jako
devětadvacetinásobná vítězka 41 mezistátních utkání a držitelka sedmnácti čs. rekordů,
z nichž poslední (osobní rekord 56,67 m v Bukurešti 1958) vzdoroval překonání plných 17 let.
V 70. letech, kdy byla ústřední trenérkou vrcholových sportovců, se zasloužila o obnovení
kontaktu Slatinných lázní v Toušeni se sportovci. Společně s manželem Emilem Zátopkem
byla 23. 2. 1991 jako první žena jmenována čestnou občankou Lázní Toušeně a 24. 9. 2011
pak byla jmenována čestnou občankou Brandýsa n/L - St. Boleslavi.

[miscelanea (výběr): D. a E. Zátopkovi: V klincovkách a s oštepom, Bratislava 1960; D. a E. Zátopkovi vypravují, STN 1962,
394s.; I. Hanousek – J. Lacina: Naši slavní sportovci, Albatros 1987, s. 20-21; J. Jirka – J. Popper: Malá encyklopedie
atletiky, Olympia 1990, s. 600-601; Čs. biografický slovník, Academia 1992, s. 820; M. Třeštík: Kdo je kdo v České

republice na přelomu 20. století, Praha 1998, s. 691; Fr. Kolář: Kdo byl kdo – Naši olympionici, Libri Praha 1999, s.
352-353]
[regionalia: B. Trnka: Zátopkovi v Toušeni, TOK II, 1993, č. 5, s. 3; J. Králík: Lázně Toušeň – Historie a současnost, TOK IV,
1995, č. 1, s. 9; E. Zátopek: Vzpomínka na Toušeň, Lázně Toušeň – sport a sportovci, OÚ 1996, s. 26-31; M. Jirák:
Toušeňské lázně a sportovci, Lázně Toušeň – sport a sportovci, OÚ 1996, s. 46-49; J. Králík: Osobnosti sportu
v Lázních Toušeni, Lázně Toušeň – sport a sportovci, OÚ 1996, s. 54; jr: V Houštce je atletické středisko Emila
Zátopka, Městské noviny Brandýs n/L - St. Boleslav 1999, č. 11, 27. 5. 1999, s. 1+3; P. Kukal: Manželé Zátopkovi,
TOK VIII, 1999, č. 6, s. 1; J. Prinz: Na Brandýs mám jen ty nejlepší vzpomínky, Polabský týdeník TOK I, 2000, č. 5, s.
8; J. Vaníček: Užívejte si života, radujte se z maličkostí, Polabský týdeník TOK III, 2002, č. 12, s. 11; V. Kapal: Slavná
staroboleslavská Siberova dráha se stala historií, Polabský týdeník TOK III, 2002, č. 17, s. 11; Nový Zátopkův
stadion přivítal první atlety, Zpravodaj Telegraf, Brandýs n/L - St. Boleslav 2002, č. 5, s. 1; O. Lokaj: Na Houštku
nedám dopustit, Polabský týdeník TOK IV, 2003, č. 19, s. 6; maš: Setkání v Toušeni bylo dojemné, Polabský týdeník
TOK IV, 2003, č. 45, s. 1+2; Čestní občané Lázní Toušeně, Polabský týdeník TOK IV, 2003, č. 45, s. 7; M. Osoba: Emil
mi hned říkal, Právo 27. 7. 2007, s. 18; med: Medaile nám ošmatali! Polabský týdeník TOK IX, 2008, č. 4, s. 10; J.
Králík: Městys Lázně Toušeň, ÚM 2009, s. 14, 46; Redakce: Dava Zátopková převzala čestné občanství města,
Městské listy Brandýsa n/L – St. Boleslavi 2011, č. 10, s. 1+2; J. Králík: Svérázná moudrost a humor nepodlehly
času, Náš region SV 5, 2011, č. 18, 1. 9. 2011, s. 1; vot: Brandýs ocenil Danu Zátopkovou a aktivní občany, Polabský
TOK XII, 2011, č. 17, s. 1+2; kronikář: Společné devadesátiny a cenné olympijské kovy, Florián, zpravodaj městyse
Lázně Toušeň, 2012, č. 10-12, s. 17; J. Králík: Sedm čestných občanů (Petráš, Jonáš, Branald, Zátopek, Zátopková,
Novotná, Sedláček), Městys & Okrašlovací spolek Lázně Toušeň 2014, 8 s.; P. Čeněk: Vzpomínka na časy, kde jsme
v Houštce potkávali Zátopka, Městské listy Brandýsa n/L – St. Boleslavi 2016, č. 4, s. 10-11; Zd. Tichá: Anketa
Největší osobnost Brandýsa n/L – St. Boleslavi, Městské listy Brandýsa n/L – St. Boleslavi 2017, č. 7-8, s. 22; Zd.
Tichá: Osobnost města, Městské listy Brandýsa n/L – St. Boleslavi 2018, č. 4, s. 18; Osobnost města, Městské listy
Brandýsa n/L – St. Boleslavi 2018, č. 11, s. 12; jvk: Gratulace skvělé oštěpařce, Florián, zpravodaj městyse Lázně
Toušeň, 2019, č. 11-12, s. 18; jvk: Za první čestnou občankou, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2020, č. 3-
4, s. 18; red: Zemřela Dana Zátopková, Městské listy Brandýsa n/L – St. Boleslavi 2020, č. 4, s. 39; ]

Historie městyse

Historie městyse

      Městys Lázně Toušeň leží při levém břehu Labe proti soutoku s Jizerou, na plošině v mírném svahu a na valu osídleném již po několik tisíciletí. Z vyvýšené ostrožny byl střežen labský brod a později přívoz na obchodní cestě, křižující zde jiný směr se styky se Střední Asií. Archeologické nálezy zde dokládají mimo jiné kultury řivnáčskou, staroúnětickou a laténskou. Zlatá záušnice, datovaná do doby 3000 let před Kristem, je nejstarším nálezem zlatého předmětu ve střední Evropě.

      Slovanské jméno Toušeň odkazuje do 9. - 10. století (Túšenь souvisí s tuch = naděje). Týmž jménem byl označen i pozdější vodní hrádek, postavený na místě níže položeného raně středověkého osídlení. Ve 13. století byla Toušeň s rozsáhlými zálabskými lesy součástí věnných statků českých královen. Toušeňský přívoz je k roku 1293 uváděn v souvislosti s královnou Jitkou (Gutou), matkou Elišky Přemyslovny. Za Jana Lucemburského získal toušeňské majetky i hrádek zástavou rod pánů z Michalovic. Roku 1338 Toušeň navštívil tehdejší markrabě Karel, pozdější král a císař Karel IV. Za pobytu na Toušeni sepsal rozsáhlou náboženskou úvahu, kterou pak včlenil do vlastního životopisu Vita Caroli v podobě kapitol XI – XIII. Zásahem Karla IV. byla pak Toušeň ze zástavy vykoupena pro jeho bratra markraběte Jana Jindřicha a listinou privilegií roku 1370 osvobozena od daní. Z místního lomu se v té době vozil kámen do Prahy na stavbu katedrály svatého Víta. Od Janova syna markraběte Jošta získali Toušeň zpět Michalovicové.

      Za husitských válek obléhali a obsadili hrádek Toušeň roku 1421 Pražané. Po roce 1468 získal toušeňské statky král Jiří z Poděbrad. Počátkem 16. století koupil celé zboží Jan Pašek z Vratu, pražský primátor, který v sousedství hrádku vybudoval renesanční zámek. Jan Pašek zemřel na Toušeni v roce 1533. Hrádek a zámek, celé panství s polnostmi a polesím, vinicí, chmelnicí, rybníky a lomem koupil roku 1536 majitel sousedního brandýského panství Kunrát Krajíř z Krajku, ale již roku 1547 byly všechny tyto majetky rozhodnutím krále Ferdinanda I. připsány České královské komoře. Jejím nákladem byl toušeňský přechod přes Labe opatřen roku 1562 dvojdílným mostem a zámek upraven ve vedlejší rezidenci k sídlu Rudolfa II. v Brandýse nad Labem. Na přelomu let 1606-1607 v toušeňském zámku sídlil nejvyšší štolba a maršálek královského dvora v Čechách Adam mladší z Valdštejna. Až do roku 1615 byla Toušeň známa také jako zastávka dostavníků vratislavské pošty, později zde zastavovala pošta slezská.

      Za třicetileté války vše přerušili a rozbořili vojáci švédské armády: roku 1639 byly zničeny hrádek, zámek, hospodářské budovy i mosty. Obec byla obnovena pouze jako hospodářský dvůr s kamenolomem a rybářstvím. Teprve roku 1661 je doloženo školní vyučování. Další, samostatný dvůr v Toušeni po obnově před koncem 17. století zakoupil Leopold Vilém hrabě z Valdštejna. Na toušeňských pozemcích za Labem byla roku 1777 vysazena nová obec Káraný a v městečku Toušeni roku 1787 na místě osobně určeném císařem Josefem II. postavena zděná škola.

      V druhé půli 19. století vzrostla známost Toušeně díky Floriánské pouti, poprvé konané v květnu 1852. V roce 1868 zde byl založen rolnický cukrovar a na železnatém prameni, známém od nepaměti, založil Jan Králík téhož roku malé lázně. Městys byl postupně obohacen o nový hřbitov (1879), železnici (1883), novogotický kostel sv. Floriana (1890), patrovou školu (1892) a poštu (1893). Po rozšíření o slatinné koupele (1899) přilákaly lázně četné významné návštěvníky, mj. posledního rakouského císaře Karla I., skladatele Leoše Janáčka, spisovatele Josefa Svatopluka Machara, operní pěvce Emila Pollerta a Otakara Mařáka, herce a režiséra Karla Želenského, písničkáře Karla Hašlera a četné další hosty včetně bratří Josefa a Karla Čapkových.

      Roku 1920 byla postavena sokolovna a zřízen biograf, 1939 zřízena mateřská školka. Před válečným nebezpečím ukryl Jan Werich v Toušeni část archivu Osvobozeného divadla. Od let 1943-44 se v Toušeni datují četné pobyty Emila Zátopka, který se zde později se svou manželkou Danou zasloužil o zaměření lázní také na vrcholové sportovce. Za léčebnými kúrami sem tak zajížděli Jarmila Kratochvílová, Helena Fibingerová, Ludvík Daněk a četní další – Jan Železný, Roman Šebrle, Štěpánka Hilgertová, Radek Štěpánek, Ondřej Synek, Martina Sáblíková. Lázeňské procedury v Toušeni absolvovali i spisovatel Bohumil Hrabal a přední herečky Zita Kabátová a Stella Zázvorková.

      Roku 1979 byl Toušeni přiznán statut lázeňského místa, 1991 uznán úřední název Lázně Toušeň a 1993 udělen heraldický znak. Vlastní péčí byl roku 1994 postaven Dům seniorů, 1996 čistička odpadních vod a 2000 dokončena plynofikace a postavena lávka přes Labe. Souběžně byla po roce 1994 v někdejším luhu pod Hradištkem zřízena rozsáhlá polabská jezera Malvíny a Mezi mosty, nyní oblíbená jako rekreační cíl a rybářský revír.

Představitelé městyse

Představitelé městyse

/16. – 21. století/

Přehled představitelů městyse Lázně Toušeň (rychtářů, představených, starostů, předsedů národního výboru):

Rychtáři městečka

Představení městyse

Starostové městyse

Předsedové národního výboru obce

Starostové obce a od 2006 městyse

Významní obyvatelé

[miscelanea (výběr): ročenky Národního divadla a Státní opery v Praze; D. Kalvodová: Výstava kostýmních návrhů Josefa
Jelínka, katalog, Praha 1979; J. Pleskačová: Josef Jelínek, Galerie současné scénografie, Scéna I, 1. 8. 1984; A.
Závodský: Nápaditá scénografie, Mladá fronta 23. 3. 1988; Z. Brabec: Jsem neustále něčím okouzlen, Divadlo J. K.
Tyla, Plzeň 1994, s. 9; Biografien: J. Jelinek, Opern Air Gars, 1996, s. 51; J. Jelinek, Kostümbildner, Opern Air Gars
1997, s. 52; R. Zajec: J. Jelinek, kostumograf, Repertoarni katalog SNG Opera in balet Ljubljana 1997, s. 9; M.
Bártová-Holá: Kostým je víc než dekorace, Rovnost, Brno 9. 5. 1998; V. Dezortová: Naučil se pracovat i ve vlaku,
Slovo 15. 3. 1999, s. 9; J. Jelínek: Vážím si všeho, co má v sobě laskavost, Cinema 1999, č. 3 (94), s. 65-66; Slovník
českých a slovenských výtvarných umělců 1950-1999, CH-J, Chagall Ostrava 1999, s. 220; J. Tomeš a kol.: Český
biografický slovník XX. století I, Paseka 1999, s. 597; S. Broeske-Daaliysky: Josef Jelinek - Kostüme, Opern Air Gars
2000, s. 69; L. Plch: Jelínek Brno obléká čtvrt století, Mladá fronta Dnes 11. 12. 2001, s. D/3; Český taneční slovník,
DÚ Praha 2001, s. 121; O. Ambruzová: Jsem posedlý bohatostí krásy, Haló noviny, Haló víkend 20. 6. 2003, s. 1; M.
Zdeňková: Současná česká scénografie, Praha 2003, s. 54-57; R. Vašek: Na jméno kašlu, Taneční listy 40, 2003, č. 4,
s. 22-25; Josef Jelínek s kostýmními návrhy, Státní opera Praha, 2006-2007, č. 3 jaro 2007, s. 21; dj: Kostýmní
návrh, Národní divadlo 127. sezona, 2009, říjen, s. 30; H. Albertová: Josef Jelínek, Divadelní ústav Praha 2014,
156s.]
[regionalia: J. Králík: Jubileum jevištního výtvarníka, TOK VIII, 1999, č. 10, s. 6; jv: Toušeňský zpravodaj je na světě, Polabský
týdeník TOK I, 2000, č. 12, s. 5; J. Vaníček: Výtvarník Jelínek se z Národního divadla nejraději vrací do Toušeně,
Polabský týdeník TOK I, 2000, č. 15, s. 7; L. Loyda: Z historie župy Barákovy, Polabský týdeník TOK I, 2000, č. 21, s.
8; Vl. Loyda – J. Špaček: Hlas domova 2, Čelákovice 2000, s. 42; O. Lokaj: Ochotníkům v Lázních Toušeni je 125 let,
Polabský týdeník TOK III, 2002, č. 51-52, s. 1+8; jvk: Toušeň má dva České lvy. Polabský týdeník TOK IV, 2003, č. 10,
s. 1; Zd. Tichá: Český lev v Toušeni, Zpravodaj města Čelákovic 2003, č. 4, s. 7; jvk: Osobnosti hostitelského
souboru – Josef Jelínek, III. Národní přehlídka sokolských ochotnických divadel, Lázně Toušeň 2003, s. 10, 41-42;
lok: Za přípravou Národní přehlídky sokolských ochotnických divadel, Polabský týdeník TOK IV, 2003, č. 18, s. 1; J.
Králík: Jevištní výtvarník Josef Jelínek, in: V. Dragoun: Tucet příběhů z Toušeně, Lázně Toušeň 2010, s. 62; J. Králík:
Kolonáda v Lázních Toušeni, Městys Lázně Toušeň 2012, 64s., s. 60; azč: Ceny Thálie 2011 – Josef Jelínek, Florián,
zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2012, č. 7-9, s. 22-23; jvk: Kniha o Josefu Jelínkovi, Florián, zpravodaj městyse
Lázně Toušeň, 2015, č. 5-6, s. 8; kronikář: Šaty dělají člověka, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2019, č.
11-12, s. 15, M. Němečková: Výstava návrhů kostýmů, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2020, č. 1-2, s. 6;
J. Králík: Jsou umělci a lidé, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2020, č. 1-2, s. 13]

Jaromír Jirák, prof. Dr. Ing., elektrotechnik
* 23. 9. 1888 v Praze, † 2. 9. 1955 v Praze, pohřben v Lázních Toušeni, syn ředitele
měšťanské školy, bratranec hudebního skladatele Karla Boleslava Jiráka, vnuk zakladatele
toušeňských lázní Jana Králíka (1837-1888). Po maturitě na žižkovské reálce absolvoval ČVUT
(1912 Ing.) a po dvou letech působení v Kolbenově továrně přešel jako expert na
slaboproudou elektrotechniku do Sankt Petěrburku k filiálce firmy Siemens & Schuckert.
V roce 1917 zde zažil revoluci a státní převrat. Domů se mohl vrátit za dramatických
okolností až roku 1920 přes Pobaltí. Revoluční změny života v Sankt Petěrburku písemně
zaznamenal s inženýrskou a technickou věcností a vydal v útlé brožuře nazvané Jak se žije
v Petrohradě (tiskem v Hradci Králové, 1921). Nabytých zkušeností využil v roce 1922 k práci
v Estonsku a později jako zakládající člen nepolitické Společnosti pro hospodářské a kulturní
styky se Sovětským svazem. V Praze začal vyučovat roku 1923 jako mimořádný profesor pro
obor technologie, slaboproudu a mechaniky na ČVUT. Roku 1928 zde dosáhl řádné profesury
a podle svých přednášek elektrotechnologie a mechanické technologie ve studijním roce
1932-34 zpracoval monografii Mechanická technologie (ČVUT 1935). V roce 1939 byl zvolen
děkanem elektrotechnické fakulty. Ve funkci setrval po znovuotevření vysokých škol až do
roku 1948. Po politických čistkách našel uplatnění v Ústavu technického dozoru. Léto trávil
ve vlastním domku v Toušeni.

[miscelanea: J. Jirák: Jak se žije v Petrohradě, Tolman Hradec Králové 1921, 32s.; Archiv ČVUT, fond OS 1929-1953, Seznam
osob na ČVUT 1933, J. Jirák, s. 27; J. Tomeš a kol.: Český biografický slovník XX. století I, Paseka 1999, s. 614]
[regionalia: J. Králík: Městys Lázně Toušeň, ÚM 2009, s. 27-28; kronikář: Osobní svědectví o revoluci před 100 lety, Florián,
zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2017, č. 9-10, s. 6]

Jan Karpaš, arch., výtvarník a režisér animovaných filmů
* 8. 10. 1913 v Červeném Kostelci, † 26. 5. 1984 v Brandýse n/L, maturoval v Náchodě, kam
se nakrátko vrátil po studiích na pražské Vysoké škole stavební architektury. Od 1945 působil
ve Studiu kresleného filmu v Praze, v letech 1947-1964 bydlel v Toušeni, poté v Čelákovicích.
Na výzvu Jiřího Trnky projektoval samostatný ateliér loutkového filmu v pražském Konviktě
v Bartolomějské ul., kde se pak jako animátor podílel již v roce 1946 na filmu Špalíček a
později na dalších klasických dílech (Staré pověsti české, Bajaja, Císařův slavík, Dobrý voják
Švejk atd.) Ve svém bydlišti v Toušeni v té době připravoval projekty lázeňského prostředí
(parkovou úpravu zavezeného rybníka, návrh skalky mezi školou a kostelem), navrhl
architektonická řešení některých stavebních úprav v lázních, navrhoval scény i kostýmy
divadelním ochotníkům a příležitostně se věnoval také krajinomalbě (Soutok Jizery a Labe,
1952). Roku 1958 působil jako spoluautor Čs. expozice na světové výstavě v Bruselu. Získal
významná ocenění za režie, scénáře a výtvarnou podobu dětských animovaných filmů mj. na
festivalech v Bergamu, Bukurešti a ve Francii (Fikmik), v Brně (Silný Bivoj), v Benátkách
(Cecilie), v Gottwaldově, Benátkách a ve Francii (Vezla dáma zavazadla). Vedle řady filmů
(Bajka o lišce a vlku, Kubula a Kuba Kubikula, Vařečky a hrnce) výtvarně připravoval také
dětské pohádky na diapozitivech (Perníková chaloupka, Sněhurka a sedm trpaslíků) a
televizní večerníčky (Povídání z bílých strání, Malá zlá kouzelnice, O Lence Levandulce), a to i
pro švédskou televizi (Patrik a Potrik). Ilustroval rovněž dětské publikace (Jarní kolotoč, Se
sluníčkem u vody, Psaníčko pro draka, Chumelí se, chumelí, Z holubí pošty, Pohádky ze
starého kočáru). Při oslavách 75 let Čs. kinematografie byl vyznamenán zlatou medailí Čs.
filmu (1973). Jubilejní výstavy: Svět loutek a animovaných filmů Jana Karpaše – Městské
muzeum v Čelákovicích 2013; Karpašovy loutky zámek Slavkov u Brna 2014.

[miscelanea: P. Toman: Nový slovník českých výtvarných umělců – Dodatky, Chagall Ostrava 1994, s. 90; Zb. Malý: Slovník
českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2000, Chagall Ostrava 2000, V, Ka-Kom, s. 119; Vl. Suchánek: A
vdechl duši živou, Bajaja, Burget Olomouc 2004; H. Partyková: Svět loutek a animovaných filmů Jana Karpaše, 2.
tisková zpráva, Zámek Slavkov-Austerlitz, Slavkov u Brna 2014; A. Hrbáč: Slavkovský zámek představuje odkaz
tvorby Jana Karpaše, Vyškovský Deník 27. 6. 2015; J. Stratil: Dětský svět Jana Karpaše, LIKO-Sáček XVI, Slavkov u
Brna 2013, č. 11-12, s. 14; P. Jirásek: Loutka mezi divadlem, filmem a televizí 1960–1970, II, Loutkář 2016, č. 4, s.
78–81; Vl. Suchánek: Bajaja (Jiří Trnka, 1950), Film & Spiritualita, 30. 12. 2019]
[regionalia: J. Králík: Sborník k 200. výročí založení školy v Toušeni, MNV Toušeň 1974, s. 46, 49; J. Králík: Toušeň a divadlo,
MNV Toušeň 1983, 32s., s. 18-19; J. Špaček: Čelákovice od nejstarších dob k současnosti, OM Praha-východ 1988,
s. 7; J. Králík: 100 let nové školy, OÚ Lázně Toušeň 1992, s. 43, 45; J. Špaček: Čelákovicko ve výtvarném umění,
katalog výstavy, Měst. muzeum v Čelákovicích 1996; Vl. Loyda – J. Špaček: Hlas domova 2, Čelákovice 2000, s. 43;
Vyberte s námi Osobnost 20. století, Polabský týdeník TOK II, 2001, č. 6, s. 7 + č. 8, s. 9; J. Králík: Strýček Karpaš,
Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2013, zima, s. 21-25 (separátní přetisk: Měst. muzeum v Čelákovicích
2013, 8s.; Všestranný výtvarník Jan Karpaš, Florián, informační zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2013, zima, s. 26;
I. Vaňousek: Jan Karpaš – svým uměním rozdával radost dětem i dospělým (tisk k výstavě), Měst. muzeum
v Čelákovicích 2013, 8s.; I. Vaňousek: Ak. arch. Jan Karpaš, Zpravodaj města Čelákovic 2013, č. 10, s. 16-17; Zd.
Tichá: Kultura v Čelákovicích, Zpravodaj města Čelákovic 2013, č. 11, s. 3; M. Houska: Ilustrované pohádky Jana
Karpaše, Čelákovice 2013, 48s.; Zd. Tichá: Městské muzeum, Zpravodaj města Čelákovic 2014, č. 3, s. 6-7; kr:
Toušeňané ve světě – Jan Karpaš, Florián, informační zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2015, č. 7-8, s. 6]

[regionalia: H. Němečková: Kockboxer Honza Kazda, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2020, č. 5-6, s. 14-15]

[miscelanea (výběr): J. Macků: Černobílá zpráva o černé zemi, Revue Fotografie 1976, č. 3 /přetisk in: L. Kyndrová – D.
Kyndrová: Algerie – Togo, KANT 2009; A. Kuneš: D. Kyndrová a její ruský člověk v širokém záběru, Denní Telegraf
15. 2. 1996, s. 11; Nová encyklopedie českého výtv. umění, Praha 1996, s. 431; D. Kyndrová: Fotografie, Prostor
Praha 1998, 399s.; M. Třeštík: Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století, Praha 1998, s. 335; A. Kuneš:
V Praze se koná výstava fotografických portrétů, Lidové noviny, 19. 12. 1998; A. Pilátová: Kdyby na to přišlo,
bydlela bych na lodi, Týdeník rozhlas 2007, č. 24, s. 1+5; L. Kopecká: Nezastavím se, říká fotografka Dana
Kyndrová, Týdeník rozhlas, 2020,. č. 37, s. 7]
[regionalia: J. Králík: Městys Lázně Toušeň, ÚM 2009, s. 4, 64; J. Králík: Kolonáda v Lázních Toušeni, Městys Lázně Toušeň
2012, 64s., s. 52; kr: Dana Kyndrová, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2015, č. 7-8, s. 7]

[miscelanea: J. Jirka - J. Popper: Malá encyklopedie atletiky, Olympia 1990, s. 241-242; J. Tomeš a kol.: Český biografický
slovník XX. století II, Paseka 1999, s. 253]
[regionalia: J. Králík: Osobnosti sportu v Lázních Toušeni, Lázně Toušeň – sport a sportovci, OÚ 1996, s. 55; J. Petřík:
Úspěšný výškař Jiří Lanský, TOK VI, 1997, č. 12, s. 11; A. Červinková: Rozhovor s toušeňskými olympioniky – Jiří
Lanský, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2012, č. 10-12, s. 13-14; jvk: Za mistrem světa, Florián, zpravodaj
městyse Lázně Toušeň, 2017, č. 3-4, s. 11]

Jaroslav Procházka, prof. MUDr., lékař, pediatr, infektolog
* 12. 9. 1896 v Novém Městě na Moravě, † 3. 11. 1967 v Praze; jako absolvent lékařské
fakulty se specializoval na pediatrii, po habilitaci (1932) byl jako docent od 1935 zároveň
primařem infekčního oddělení nemocnice v Praze na Bulovce. Roku 1941 koupil od vdovy po
Hugu Raulichovi vilu a zahradu v Toušeni, kde pak pobýval s rodinou vždy po celé léto. Na
lékařské fakultě by 1946 jmenován řádným profesorem a od 1951 až do svého skonu vedl
jako přednosta Infekční kliniku fakulty dětského lékařství University Karlovy v Praze. Od 1956
byl souběžně ředitelem Laboratoře pro výzkum poliomyelitidy. Zabýval se výzkumem
infekčních chorob: publikoval monografii Resekce plic 1954 a podílel se na dílech Infekční
hepatitis 1951, Maligní lymfogranulom 1955, Infekční nemoci 1958 ad. Urna s jeho popelem
byla uložena v Lázních Toušeni v západní stěně Skleněné vily čp. 87 ze strany parku, který od
roku 2010 nse jméno Park profesora Procházky.

[miscelanea (výběr): Příruční slovník naučný III, Academia Praha 1966, s. 725; J. Tomeš a kol.: Český biografický slovník XX.
století, Paseka Praha-Litomyšl 1999, s. 630]
[regionalia: J. Králík: Sborník k 200. výročí založení školy v Toušeni, MNV Toušeň 1974, s. 42; J. Králík – M. Hartmanová:
Toušeň, průvodce místem, lázněmi a okolím, MNV 1. vyd. 1978, s. 11, 2. vyd. 1986, s. 11; J. Králík: Lázně Toušeň –
100 let nové školy, OÚ Lázně Toušeň 1992, s. 39; J. Králík: Městys Lázně Toušeň, ÚM 2009, s. 13; J. Králík:
Kolonáda v Lázních Toušeni, Městys Lázně Toušeň 2012, 64s., s. 17; jvk: Výročí profesora Procházky, Florián,
zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2016, č. 7-8, s. 14]

[miscelanea: K. Gut – V. Pacina: Malá encyklopedie ledního hokeje upadá v zapomnění, Olympia 1986, s. 357]
[regionalia: K. Horňák: Slavná tradice toušeňského hokeje, Svoboda LXXXII, č. 46, 23. 2. 1973, s. 8 (přetisk in: Lázně Toušeň
– sport a sportovci, OÚ 1992, s. 19); M. Němeček: Lední hokej, Lázně Toušeň – sport a sportovci, OÚ 1992, s. 15; J.
Králík: Osobnosti sportu v Lázních Toušeni, Lázně Toušeň – sport a sportovci, OÚ 1992, s. 51; P. Čeněk: Hřbitov ve
Staré Boleslavi, Městské listy Brandýsa n/L – St. Boleslavi 2017, č. 11, s. 8;]

Tomáš Sedláček, plk. int., voják z povolání
* 22. 1. 1882 ve Strakách u Lysé nad Labem, † 13. 1. 1958 v Toušeni, otec arm. gen. Tomáše
Sedláčka; do Toušeně se přiženil za sestrou prof. Ing. Jaromíra Jiráka. Jako rakouský důstojník
sloužil v Praze a 1911 absolvoval Rakouskou intendanční školu ve Vídni. Za 1. světové války
byl odvelen do Haliče, poté do Prizrenu v Kosovu, kde se stal velitelem polní dráhy a zastával
úkoly rakouského konsula. Po 1918 byl převzat do Čsl. armády, 1919 se zúčastnil
osvobozovacích bojů na Slovensku a jako jeden z prvních čs. důstojníků vstoupil do
osvobozených Košic. Po návratu se stal velitelem Hospodářsko-správní akademie, přednášel
na Vysoké válečné škole a působil na vojenském zemském velitelství v Praze. V roce 1933 byl
penzionován. Po odchodu svého nejmladšího syna Tomáše Sedláčka do zahraničí byl jako
rukojmí v roce 1943 vězněn v koncentračním táboře ve Svatobořicích. Souběžně působil od
1918 jako činovník T.J. Sokol v Toušeni, kde mj. hrál ochotnické i loutkové divadlo; byl
mimořádně manuálně zručný, měl hluboký zájem o historii, smysl pro systematické
uchovávání památek, písemností, informací a kronikářských poznámek. V revolučních dnech
1945 jako předseda revolučního Národního výboru zachránil Toušeň před zničením
německou zákopovou rotou. Je pochován v rodinném hrobě na hřbitově v Lázních Toušeni.

[miscelanea: J. Plachý: Český důstojník v bojích za uhájení územní integrity ČSR v letech 1918-1919, Legionářský směr 2012,
č. 0, s. 22-23]
[regionalia: J. Králík: Sborník k 200. výročí založení školy v Toušeni, MNV Toušeň 1974, s. 32; J. Králík: Toušeň a divadlo,
MNV Toušeň 1983, 32s., s. 10, 13; J. Králík: Lázně Toušeň – 100 let nové školy, OÚ Lázně Toušeň 1992, s. 31; T.
Sedláček: Ze sokolského zápisníku, Lázně Toušeň – sport a sportovci, OÚ 1996, s. 3-5; J. Špaček: Co se dělo na
Čelákovicku před 50 lety, příloha Zpravodaje města Čelákovic 1995, č. 5; T. Sedláček: Osvobozování + Oslavy 1.
výročí Nár. revoluce, 1946,, in: J. Králík: Lázně Toušeň v listinách a kronikách, OÚ 2002, s. 85-88 + 89-94, část
v přetisku in P. Enc – J. Potměšil: Za 5 minut 12, AOS Publishing 2019, s. 171-172 + 181; A. Králíková: Vzpomínky,
in: P. Enc – J. Potměšil: Za 5 minut 12, AOS Publishing 2019, s. 166 + 181]

[miscelanea: Water Ski 2014, č. 6, s. 56; Sledgehammer: On the Rise – Adam Sedlmajer prepares for the Worlds, Water Ski
2015, č. 6, s. 1+24; etc., více www]
[regionalia: redakce: Adam Sedlmajer, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2012, č. 4-6, s. 20-21; A. Polidor: Češi
dobyli Jižní Ameriku, Náš region SV, roč. 6, 2012, č. 19, 2. 2. 2012, s. 1; A. Polidor: O zlato ho nepřipravili, Náš
region SV, roč. 6, 2012, č. 19, 13. 9. 2012, s. 1+11; A. Polidor / red.: Evropským šampionem potřetí, Náš region SV,
roč. 6, 2012, č. 23, 8. 11. 2012, s. 1+11; A. Polidor: Na bronz chyběl jen kousek, Náš region SV 7, 2013, č. 14, 4. 7.
2013, s. 6; jvk: mladé jubileum světového šampiona, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2017, č. 3-4, s. 11]

Jaroslav Václavík, MUDr., herec, lékař
* 15. 10. 1901 v Hořicích, † 18. 6. 1992 v Brandýse n/L. Jako syn ředitele tkalcoven maturoval
v Hořicích a nejprve šel za svým hereckým talentem na pražskou konzervatoř. Talentové
přijetí mu potvrdili Marie Laudová-Hořicová a Josef Bohuslav Foerster. Pod studijním
vedením Jaroslava Hurta hrál v divadelním souboru konzervatoře a vystupoval v Praze i na
oblastních scénách. Vlivem přátel ale přestoupil na lékařskou fakultu University Karlovy
v Praze, kde pak promoval v roce 1928. V témže roce nastoupil na chirurgii v Opočně a v roce
1930 přešel do Městské nemocnice v Náchodě na chirurgické oddělení jako zástupce
primáře. Souběžně byl vůdčí osobností náchodského divadla, režíroval a sám hrál i
s Václavem Vydrou (Před západem slunce), Zdeňkem Štěpánkem (Kamaráde, kde jsi) a Jiřinou
Štěpničkovou (Člověk nemá jen sebe). Skvěle imitoval Vlastu Buriana. Jako zručný chirurg a
vyhledávaný diagnostik si založil soukromou lékařskou praxi a působil i jako rodinný lékař.
V roce 1934 se oženil v Toušeni s Ludmilou Králíkovou, dcerou zakladatele Slatinných lázní.
V Náchodě se stal šéflékařem Okresní nemocenské pojišťovny. V roce 1943 po několikerém
vyšetřování nacistickou policií se na doporučení ředitele české policie přestěhoval do
Toušeně. Věnoval se i výchově mladých lidí, o něž se z různých důvodů nemohli v určitém
období jejich života starat vlastní příbuzní. Vedle medicíny a zaujetí pro divadlo, které
aktivně provozoval i během své lékařské praxe, byla jeho další zálibou myslivost. Za
protektorátu vypomáhal jako lékař ve Slatinných lázních v Toušeni a v revolučních dnech
roku 1945 se zúčastnil poskytování chirurgické pomoci v tehdy narychlo organizovaných
lazaretech. Po válce působil v soukromé ordinaci v Praze v Krakovské ulici a stal se
šéflékařem důchodové sekce Ústřední národní pojišťovny, odkud ale musel po únoru 1948
odejít, a to i mimo Prahu. Po řadu let byl posudkovým lékařem důchodového zabezpečení
Okresního národního výboru v Brandýse nad Labem. V penzijním věku poskytoval zdravotní
péči a pomoc v Toušeni. Jeho domov připomíná v Lázních Toušeni pamětní deska v ulici Na
Vinici.

[miscelanea: Scéna adeptů Praha: Lásky hra osudná (role Trivalin), program 5. 10. 1924; Národní dům v Jaroměři: Misantrop
(role Oront), plakát 10. 4. 1927; A. B.: „Před západem slunce“, Náchodské listy 13. 12. 1935; –ek.: Náchodský kraj,
Náchodské listy 24. 1. 1936; plakáty Městského divadla v Náchodě: Před západem slunce (role Profesor Gieger),
plakát 8. 12. 1935; Ženichové (režie), plakát 19. 1. 1936; Lanař Rejtura (role Alois Rejtura), plakát 1. 3. 1936;
Kamaráde, kde jsi? (role Papá Kodet), plakát 2. 12. 1936; Tajemství lékařovo (role Coster), plakát 28. 2. 1937;
Jedná Konstance správně? (role Bernard), plakát 9. 10. 1937; Lásky hra osudná (role Trivalin) + Veselá smrt (role
Pierot), program 13. 2. 1938; Zvíkovský rarášek + Paní mincmistrová (role Mikuláš Dačický z Heslova), plakát 12. 2.
1939; Noc na Karlštejně (režie + role Karel IV.), plakát 29. 4. 1939; Oblaka (role Dr. Votava), plakát 23. 9. 1939;
U bílého koníčka (režie + role Profesor Pošepný), plakát 19. 11. 1939; Princezna Pampeliška (režie + role Honza),
plakát 31. 3. 1940; Člověk nemá jen sebe (role Klement), plakát 9. 5. 1940; Soupeři (role J. J. Kolár), plakát 12. 10.
1940; Nic mi neslibuj! (režie + role Felder), plakát 30. 11. 1940; Nezbedný bakalář (role Matěj), plakát 11. 5. 1941.
Divadlo „Čin“ Praha: Princezna Pampeliška (role Princ z Hispánie), program 2. 7. 1945]
[regionalia: T.J. Sokol Toušeň: Lanař Rejtura (role Alois Rejtura), plakát 26. 6. 1936; J. Králík: Toušeň a divadlo, MNV 1983, s.
16; jvk: Dva lázeňští lékaři, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň 2017, č. 11-12, s. 14; M. Vodrážka: Doktor
Václavík byl zručný chirurg, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň 2017, č. 11-12, s. 14]

Vladimír Vít, Ing., konstruktér televizní techniky
* 28. 10. 1921 v Popovicích, † 3. 10. 2004 v Lázních Toušeni; po maturitě na brandýském
gymnasiu (1940) vystudoval fakultu strojního a elektrotechnického inženýrství ČVUT v Praze.
Jako odborník Tesly Strašnice byl jedním z hlavních konstruktérů prvních čs. televizorů. Jako
autor několika čs. patentů a řady hodnotných zlepšovacích návrhů patřil k zasvěceným
znalcům předních světových systémů televizní techniky a stálým školitelům domácích i
zahraničních specialistů v tomto oboru. Vedle početných studií a článků publikoval o
elektronických systémech přenosu obrazu řadu vlastních knih, z nichž závěrečné čtyři svazky
představují světově unikátní souhrnné dílo o televizní technice (Synchronizace a rozklady
televizních přijímačů 1968, Televizní příjem ve IV. a V. pásmu [s J. Kočím] 1971, Příručka ke
školení televizních mechaniků 1972, Školení televizních mechaniků 1973, Školení o barevné
televizi 1978, Televizní technika [s kolektivem] 1979, Příprava na kvalifikační zkoušky
televizních mechaniků 1981, Základy televizní techniky 1987, Televizní technika (čtyři svazky)
B: Anténní rozvody a signálové obvody televizorů 1993, C: Rozkladové a číslicové obvody
1994, A: Přenosové barevné soustavy 1997). Díky Ing. Vladimíru Vítovi drží Lázně Toušeň
před mnohými i velkými městy primát v instalaci prvního televizoru, prvního barevného
televizoru, v užívání osobních počítačů, dálkového i satelitního příjmu a kabelového rozvodu
televizního signálu.

[miscelanea: D. Hanuš: Tři žďárské dny, Televize 1983, č. 44, s. 3; Ing. Vladimír Vít, Amatérské radio 1986, č. 10, s. 362; Vl.
Vít: Televizní technika, Anténní rozvody a signálové obvody televizorů, AZ Servis Praha 1993, s. 201; Vl. Vít: Znovu
oživuji vzpomínky, in: M. Pulkrábek: Nádraží dějin, OM Praha východ 2014, s. 47-50]
[regionalia: J. Králík: Lázně Toušeň – 100 let nové školy, OÚ Lázně Toušeň 1992, s. 196; Vl. Vít: Nejkrásnější léta, Lázně
Toušeň – 100 let nové školy, OÚ Lázně Toušeň 1992, s. 196-200; Vl. Loyda: Výroční zpráva gymnasia v Brandýse
n/L 1913-1993, 1993, s. 52; Vl. Loyda: Hlas domova, Brandýs n/L - St. Boleslav - Čelákovice 1996, s. 89-90; J. Králík:
Česká republika 28. října 1918, Muzejní listy OM Praha-východ č. 6, 1998, s. 2 + 7; J. Králík: Městys Lázně Toušeň,
ÚM 2009, s. 27; M. Pulkrábek: Nádraží dějin, OM Praha východ 2014, s. 46-50, 119, 124, 128, 135, 158; J. Králík:
Inženýr televizní techniky, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2014, č. 9-10, s. 16]

Významní rodáci

/19. – 20. století/

Přehled významných rodáků z městyse Lázně Toušeň žijících ve 20. století, včetně stručného
životopisu, dosažených úspěchů či ocenění a seznamu použitých zdrojů dat.

Otakar Červinka, prof. dr. ing. DrSc., organický chemik

Vincenc Došek, ing., stavitel, starosta městyse

Čeněk Choděra, akademický malíř

Miloslav Jech, archivář, historik, kazatel

Marie Krakešová, prof. RNDr., zakladatelka české školy sociální práce

Jan Králík, zakladatel slatinných lázní, starosta městyse

Jan Králík, RNDr. CSc., matematik, hudební publicista

Vojmír Králík, doc. MUDr. CSc., lékař, balneolog

Rudolf Truhlařík, výtvarník, dramatik

Břetislav Zahradník, básník, publicista

Otakar Červinka, prof. Dr. Ing. DrSc., organický chemik
* 20. 5. 1925 v Toušeni, † 24. 5. 2002 v Brandýse n/L. Po maturitě 1944 na Státním reálném
gymnasiu v Brandýse n/L absolvoval 1949 jako žák prof. Rudolfa Lukeše Vysokou školu
chemicko-technologického inženýrství v Praze, kde se po získání doktorátu technických věd
od roku 1950 celoživotně věnoval pedagogické, vědecké a výzkumné práci (habilitace 1960,
DrSc. 1970). Od roku 1964 byl proděkanem, v letech 1969-71 vedoucím katedry organické
chemie. Návrh na jeho jmenování profesorem byl v roce 1974 z politických důvodů zrušen a
uskutečněn až 1990. Působil v komisích pro obhajoby kandidátských a doktorských prací (na
VŠCHT i v ČSAV), jako předseda České komise pro nomenklaturu organické chemie a
předseda odborné skupiny organické chemie při České společnosti chemické. Přednášel
rovněž v zahraničí, kde byl řazen k předním znalcům organické chemie, mj. v Maďarsku
(1957), v Polsku (1973, 1979), v Německu v Halle (1962), Mohuči (1968, 1980, 1989, 1991,
1994), Řezně (1989), Bonnu (1969, 1980), Bochumi (1980, 1989), Saarbrückenu (1980) a
Cáchách (1991), ve Švédsku na universitě v Lundu (1969, 1990), ve Švýcarsku na
konferencích o stereochemii v Bürkenstocku, ve Francii na universitě v Orsay u Paříže (1978),
v Ústavu přírodních látek v Gif sur Yvette (1978) a při přednáškovém turné (1966) na
universitách v Anglii v Londýně, Cambridgi, Birminghamu, Sheffieldu a Norwichi. Jím popsaná
redukce opticky aktivními alkoxylithiuminiumhydridy byla převzata do standardní metodiky
tohoto úseku chemie jako Červinkova reakce. Doma i v cizině publikoval více než 200
původních prací zejména o asymetrických reakcích a reakcích enaminů, byl autorem či
spoluautorem 26 odborných monografií a vysokoškolských učebnic, mj. Základy
stereochemie a konformačního rozboru (1966 s K. Bláhou a J. Kovářem, v rozšířené podobě
vyd. též anglicky 1970 a rusky 1974), Mechanismy organických reakcí (1976, 1982), celostátní
učebnice Organická chemie (1969 s V. Dědkem a M. Ferlesem, 4 vydání), Enantioselektivní
reakce v organické chemii (1985), Chemie organických sloučenin I a II (1986, 1988),
Enantioselective Reactions in Organic Chemistry (vyd. Horwood, London 1995) a kapitol
v kompendiích Advances in Heterocyclic Chemistry 6 (ed. A. R. Katritzky, Academic Press,
New York 1966), Eneamines, Synthesis, Structure and Reactions (ed. A. G. Cook, Marcel
Decker Inc., New York 1968, 1988), The Chemistry of Enamines (ed. Z. Rappoport, Wiley,
London 1994). Roku 1976 byl vyznamenán Hanušovou medailí, 1978 medailí College de
France, 1987 a 1989 laureátstvím státní ceny ČMT-SNTL, 1990 medailí Františka Štolby a
1995 medailí Emila Votočka. Byl čestným členem České společnosti chemické a členem jejího
hlavního výboru, členem Švýcarské chemické společnosti a členem Švédské královské
společnosti pro udělování Nobelovy ceny za chemii. S rodinou žil v Lázních Toušeni, kde byl
pohřben do rodinného hrobu.

[miscelanea (výběr): Čs. biografický slovník, Academia Praha 1982, s. 99; Sborník VŠCHT Praha 1985, s. 38; Chemické listy

79, 1985, s. 1004; 80, 1986, s. 783; 89, 1995, s. 331; H. Vykoukalová: Štafetový kolík výzkumu, Signál 1986, č. 12, s.

13; Čs. biografický slovník, Academia 1992, s. 99; Kdo je kdo v ČR, 1994, s. 88; Bulletin České společnosti chemické,

jaro 1995, s. 34; M. Třeštík: Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století, Praha 1998, s. 91; J. Tomeš a kol.:

Český biografický slovník XX. století I, Paseka 1999, s. 212; Marquis Who´s Who in the World, 17th edition 2000; P.

Kočovský: Laudatio for Professor Červinka, Collection of Czechoslovak Chemical Communications 65 (4), 2000, i-

vii; Publication activity of Professor Červinka, Collection of Czechoslovak Chemical Communications 65 (4), 2000,

ix-xix; M. Třeštík: Osobnosti české současnosti, Kdo je kdo, Praha 2002, s. 90]

[regionalia: J. Králík: Toušeň a divadlo, MNV Toušeň 1983, 32s., s. 19; J. Králík: Lázně Toušeň - 100 let nové školy, OÚ Lázně

Toušeň 1992, s. 89, 203; Vl. Loyda: Z galerie žáků, Výroční zpráva gymnasia v Brandýse n/L 1913-1993, 1993, s. 38;

red: Chemie je pro mě krásná věda, Polabský týdeník TOK I, 2000, č. 21, s. 3; bač: Předčasně nás opustil Otakar

Červinka, Polabský týdeník TOK III, 2002, č. 23, s. 1; Významná osobní jubilea, Toušeňský zpravodaj 2005, jaro, s.

19-21; J. Králík: Městys Lázně Toušeň, ÚM 2009, s. 28]

Vincenc Došek, Ing., stavitel, starosta městyse
* 10. 8. 1826 v Toušeni v čp. 14, † 21. 8. 1890 v Toušeni v čp. 5, od 1844 studoval na pražské
technice, kde 1849 jako první ze svého rodiště dosáhl titulu stavebního inženýra. Jako
student prožil v Praze revoluční vření roku 1848, začal se zajímat o historii a vstoupil do
Společnosti Českého musea. Ve své profesi se specializoval na železniční stavitelství. Jeho
hlavním působištěm se staly železniční stavby v Uhrách včetně nádražních budov, např.
v Prešpurku (Bratislavě). V závěru své kariéry byl vrchním inženýrem c. a k. rakousko-
uherských státních drah. Po pensionování 1875 se vrátil do rodné Toušeně hospodařit se
svým synem v čp. 18 (zakoupeným 20. 7. 1867). Ve svém rodišti se nejprve zasloužil o
založení hřbitova (1879) a zřízení veřejného osvětlení. Pro svůj rozhled, znalost světa a
vzdělání (mj. hovořil německy, maďarsky a francouzsky) byl zvolen starostou městyse.
V tomto úřadě se zasloužil o přeložení ústí Jizery, výrazně napomohl stavbě novogotického
kostela sv. Floriana (1890) a připravil založení Sboru dobrovolných hasičů (1890). Úřad
starosty vykonával od 19. 9. 1880 až do konce života (pouze s krátkou přestávkou let 1882-
1885, kdy byl starostou jeho bratr Tomáš Došek z č. 14 [1838-1888]). Zároveň působil jako
člen c. a k. Okresní rady karlínské, jako okresní dozorčí nad stavbou silnic a náměstek
starosty Brandýsa n/L. V letech 1880-1885 byl také předsedou místní školní rady v Toušeni.
Osobní intervencí na ministerstvu drah ve Vídni prosadil projekt vídeňského architekta
Josefa Oehma na atypickou novorenesanční budovu toušeňského nádraží. Uskutečnění
stavby se však již nedožil. Je pochován na toušeňském hřbitově v hrobce, postavené podle
návrhu berlínského architekta Gézy Mirkowszkého.

[miscelanea: Grabmal der Familie Došek in Bad-Tauschim (Böhmen), entworfen von Architekt G. Mirkowsky in Berlin,
Verlag von J. Engelhorn in Stuttgart, Architektonische Rundschau 1894, 7; M. Krakešová – P. Kodymová – P.
Brnula: Sociální kliniky, Karolinum 2018, s. 9-14]
[regionalia: J. Králík: Toušeň – M. Hartmanová, průvodce místem, lázněmi a okolím, MNV 1. vyd. 1978, s. 24, 26, 2. vyd.
1986, s. 24, 26; J. Králík: Lázně Toušeň – 100 let nové školy, OÚ Lázně Toušeň 1992, s. 145; V. Baiza: Rok 1848
v Čelákovicích a okolí, Zpravodaj města Čelákovic 1994, č. 12, s. 2; J. Králík: Lázně Toušeň – Historie a současnost,
TOK IV, 1995, č. 1, s. 9; jvk: Významná osobní jubilea v roce 2006, Toušeňský zpravodaj 2006, jaro, s. 24-31; J.
Králík: Významná osobní jubilea v roce 2007, Toušeňský zpravodaj 2007, jaro, s. 3-4; J. Králík: Významná osobní
jubilea v roce 2008, Toušeňský zpravodaj 2008, jaro, s. 11-17; J. Králík: Městys Lázně Toušeň, ÚM 2009, s. 28; J.
Králík: Doktorka Krakešová ve vzpomínkách, in: M. Krakešová – P. Kodymová – P. Brnula: Sociální kliniky,
Karolinum 2018, s. 9-14; kronikář: 140 let hřbitova, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2019, č. 11-12, s. 14;
kronikář: Bludičky, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2020, č. 7-8, s. 16-17; kronikář: Dovětek, Florián,
zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2020, č. 7-8, s. 17]

[miscelanea (výběr): Katalog soubor. výstavy malíře Čeňka Choděry v Moravské Ostravě 1932, 20s.; A. Veselý: Malíř Čeněk
Choděra, Dílo XXXI, 1940/41, s. 58-60; Dílo XVI s. 140, XX XXIII s. 86, 87, 173, XXIV s. 42, XXV s. 8, 127, 129, XXVI s.
63, XXVII, XXVIII, XXIX s. 269, XXX s. 95 XXXI s. 58-60, XXXII s. 259, XXXIV s. 202; P. Toman: Nový slovník čs.
výtvarných umělců I, 1947, s. 400-401 (přetisk Chagall Ostrava 1993); A. Veselý: Souborná výstava obrazů Čeňka
Choděry (katalog), Františkovy Lázně 1948, 8s.; V. Diviš: Čeněk Choděra - posmrtná výstava (katalog),
Staroměstská radnice v Praze, 1958, 16s.; Zd. Manoušková: Č. Choděra, katalog výstavy, Středoč. galerie v Praze
1983; Vl. Kovářík: Literární toulky po Čechách, Albatros Praha 1984, s. 275; O. Ivanek: Č. Choděra, katalog výstavy,
Čelákovice 1986; Vl. Loyda: Hlas domova, Brandýs n/L - St. Boleslav – Čelákovice 1996, s. 34-35; Slovník českých a
slovenských výtvarných umělců 1950-1999, CH-J, Chagall Ostrava 1999, s. 53-54]
[regionalia: F. Vlasák: Č. Choděra, Naše Polabí IX, 1931, s. 24-26; Z vypravování malíře Č. Choděry, Naše Polabí IX, 1931, s.
31-32; J. Králík: Sborník k 200. výročí založení školy v Toušeni, MNV Toušeň 1974, s. 42; A. Jonáš: Dvojí plátno,
Svoboda LXXXV, 20. 9. 1975, s. 11; J. Králík: Čeněk Choděra, katalog k výstavě, Toušeň, podzim 1976; J. Králík:
Malíř svého domova, Svoboda 13. 1. 1976, s. 5; J. Králík: Vyznání rodné zemi, Svoboda 16. 10. 1976, s. 10; M.
Voděra: Vesnická vernisáž, Československý svět 32, 1977, č. 11, s. 16; J. Králík – M. Hartmanová: Toušeň, průvodce
místem, lázněmi a okolím, MNV 1. vyd. 1978, s. 21, 24, 2. vyd. 1986, s. 21, 26; J. Králík: Toušeň a divadlo, MNV
Toušeň 1983, 32s., s. 10; O. Ivanek: Č. Choděra, katalog výstavy v Čelákovicích 1986; Zd. Micka: Sbírka výtvarného
umění v OM Praha-východ – nové přírůstky z let 1981-1987, Studie a zprávy OM Praha-východ 9, 1987 (1989), s.
67-68; Zd. Micka: Sbírka výtvarného umění v Okresním muzeu Praha-východ - nové přírůstky za rok 1988, Studie a
zprávy OM Praha-východ 10, 1988 (1990), s. 170-175; Č. Choděra: Dětství budoucího umělce, 100 let nové školy,
OÚ Lázně Toušeň 1992, s. 162-169; J. Králík: Lázně Toušeň – 100 let nové školy, OÚ Lázně Toušeň 1992, s. 39, 48,
92, 93, 177; J. Špaček: Čelákovicko ve výtvarném umění, katalog výstavy, Měst. muzeum v Čelákovicích 1996; Vl.
Loyda: Hlas domova, Brandýs n/L - St. Boleslav - Čelákovice 1996, s. 34-35; Čeněk Choděra, Rodáci, Okresní úřad a
Husova knihovna Praha-východ 1999, s. 3; Vl. Loyda – J. Špaček: Hlas domova 2, Čelákovice 2000, s. 40-41; bač:
Lázně Toušeň mají novou publikaci, Polabský týdeník TOK III, 2002, č. 35, s. 4; M. Šnaiberk: Výročí malířů jsou
výzvou k výstavám, Polabský týdeník TOK VI, 2005, č. 2, s. 6; Před padesáti lety zemřel malíř Čeněk Choděra,
Polabský týdeník TOK VI, 2005, č. 18, s. 7; jvk: Významná osobní jubilea v roce 2006, Toušeňský zpravodaj 2006,
jaro, s. 24-31; J. Králík: Výročí místních událostí v roce 2006, Toušeňský zpravodaj 2006, podzim, s. 39; M.
Šnaiberk: Takto malebně viděl brandýský zámek, Městské listy Brandýsa n/L – St. Boleslavi 2008, č. 11, s. 13; J.
Králík: Městys Lázně Toušeň, ÚM 2009, s. 22-23, 28, 58; M. Šnaiberk: Houštka – skrytá perla St. Boleslavi, St.
Boleslav na historických pohlednicích, 2009, s. 127; J. Králík: Akademický malíř Čeněk Choděra, in: V. Dragoun:
Tucet příběhů z Toušeně, Lázně Toušeň 2010, s. 54; J. Králík: Kolonáda v Lázních Toušeni, Městys Lázně Toušeň
2012, 64s., s. 18-19; J. Schlesinger: Čeněk Choděra (1976), Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2013, jaro, s.
44-45; jvk: Z Polabí do Paříže, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2015, č. 9-10, s. 8; Č. Choděra: Zima
v Polabí, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2015, č. 11-12, s. 1; O. Ivanek: Pocit domova, Florián, zpravodaj
městyse Lázně Toušeň, 2015, č. 11-12, s. 4; M. Němečková: O malíři a toušeňském rodáku Čeňku Choděrovi,
Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2015, č. 11-12, s. 5; M. Šnaiberk: Roky první republiky (1918-1938),
Městské listy Brandýsa n/L – St. Boleslavi 2018, č.2, s. 10-11; D. Eisner – J. Hergesell – J. Králík – H. Němečková:
Toušeň na starých pohlednicích, Měst. muzeum v Čelákovicích 2020, 64s., s. 19]

[miscelanea: J. Hoffmannová – J. Pražáková: Biografický slovník archivářů českých zemí, Libri 2000]
[regionalia: jvk: Významná osobní jubilea v roce 2006, Toušeňský zpravodaj 2006, jaro, s. 24-31; J. Luhan: Objevné
devadesátiny, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň 2016, č. 1-2, s. 12; J. Volfová: Církve a sekty ve městě,
Zpravodaj města Čelákovic 2017, č. 12, s. 10-11; J. Luhan – T. Jeřábek: Nová modlitebna Církve bratrské, Zpravodaj
města Čelákovic 2019, č. 1, s. 22-23]

Marie Krakešová, prof. RNDr., zakladatelka české školy sociální práce
* 3. 7. 1898 v Toušeni, † 22. 2. 1979 v Praze, rozena Došková. Po maturitě na dívčím reálném
gymnasiu s latinou a francouzštinou v Praze (Minerva) studovala antropologii, zoologii a
přírodní filosofii na přírodovědecké fakultě UK a současně i I. sociální školu. Jako první
studentka z Toušeně obdržela stipendium ke studiu v USA (1920-1922 sociologie na Vassar
College) a posléze v Praze získala na UK doktorát přírodních věd (1923). Konečně se tak
dostala k psychologii, kterou chtěla původně studovat, ale i k sociální práci, jejíž metodiku
přenesla do Československa a u níž pak zakotvila na stálo jako autorka několika
průkopnických knih v tomto oboru (Anthropometrické znaky pekařských učedníků 1923,
Sociální případ 1934; Psychogenese sociálních případů 1946; Úvod do prakse na sociálních
klinikách 1948; Výchovná sociální terapie 1973). Psychologické a právní aspekty svého oboru
prohlubovala konzultacemi se svým manželem JUDr. Jos. Krakešem, vedoucím pracovníkem
ministerstva sociální péče (sňatek 1924). Úzce spolupracovala rovněž s Dr. Alicí
Masarykovou, a ještě v letech 1946-1949 přednášela na sociální fakultě Vysoké školy
politické a sociální v Praze, kde se i habilitovala a byla jmenována vysokoškolskou
profesorkou. Ze sociální práce odstraňovala charitativní prvky, improvizaci, empirismus a
ryze technické přístupy. Zdůrazňovala nutnost pomoci klientům ke změně životního postoje
a k nalezení vlastních východisek z problémů, to vše za vysoké odbornosti sociálních
pracovníků a týmové práce. Politická perzekuce jí po roce 1948 další práci znemožnila. Svůj
obor přesto sledovala dál. Její poslední prací byla studie Sociální diagnóza a výchovná
sociální terapie (1978). Spolu se svým manželem je dnes považována za zakladatelku české
školy sociální práce.

[miscelanea (výběr): The Gaffney Ledger from Gaffney, South Carolina, October 14, 1920, 5; Vassar appreciates Czech folk
songs, Miscelany News 37, March 8, 1922; Havel, V. M.: Mé vzpomínky, NLN Praha 1993, 126; P. Brnula: Sociálna
práca – dejiny, teórie a metódy, Iris Bratislava 2012, zvl. s. 104-105; P. Brnula – P. Kodymová – R. Michelová:
Marie Krakešová, priekopníčka teorie sociálnej práce v Československu, Iris Bratislava 2014, 168s.; M. Krakešová –
P. Kodymová – P. Brnula: Sociální kliniky, Karolinum 2018, 212s.]
[regionalia: M. Krakešová-Došková: Z vyprávění mé maminky, Sborník k 200. výročí založení školy v Toušeni, MNV Toušeň
1974, s. 87-89; J. Králík – M. Hartmanová: Toušeň, průvodce místem, lázněmi a okolím, MNV Toušeň 1986, s. 26; J.
Králík: RNDr. M. Krakešová, Lázně Toušeň – 100 let nové školy, OÚ Lázně Toušeň 1992, s. 170; J. Králík: Významná
osobní jubilea v roce 2008, Toušeňský zpravodaj 2008, jaro, s. 11-17; J. Králík: Městys Lázně Toušeň, ÚM 2009, s.
28; J. Králík: Zahraniční pocta toušeňské rodačce, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň 2014, č. 9-10, s. 18; J.
Králík: Doktorka Krakešová ve vzpomínkách, in: M. Krakešová – P. Kodymová – P. Brnula: Sociální kliniky,
Karolinum 2018, s. 9-14; jvk: Zadostiučinění po sedmdesáti letech, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň 2019,
č. 7-8, s. 12]

Jan Králík, zakladatel slatinných lázní, starosta městyse
* 14. 11. 1864 v Toušeni, † 1. 3. 1946 v Toušeni, kde je také pohřben, otec doc. MUDr.
Vojmíra Králíka, CSc. Absolvoval Učitelský ústav v Praze a nastoupil na učitelské místo v Dubí
u Doks. Po předčasném skonu svého otce Jana Králíka (* 7. 12. 1837, † 12. 5. 1888),
zakladatele lázní v Toušeni (zal. 10. 3. 1868), převzal vedení lázní, zadal chemický rozbor
lázeňského pramene a sirnoželezité slatiny z nově přikoupených pozemků pod Čelákovem,
lázně stavebně rozšířil (1891) a založil a vybudoval nové Slatinné lázně (1899), které dovedl
k rozkvětu podle vzorů poznaných za cest do Itálie. Publikoval první lázeňské průvodce (česky
a německy). Zároveň byl i starostou městyse Toušeň (1897-1907 a 1913-1919) a v březnu
1900 založil Spořitelní a záložní spolek pro Toušeň a okolí, jehož pak byl po déle než tři
desetiletí předsedou (starostou). Působil rovněž v kuratoriu Zemědělské školy v Brandýse
n/L. Počátkem nového století založil v Toušeni nový lázeňský park, který nazval Itálie, dal
parkově upravit stráň pod Hradištkem a postavit lázeňskou kolonádu (1912 s monogramem
J. K.). Byl rovněž aktivním hudebníkem, jako sólista zpíval s brandýským Bojanem (V studni
1907 a 1911: Janek V studni), v Toušeni založil a vedl pěvecký sbor Smetana (1912-14). Po
roce 1919 byl zvolen do čela Náboženské obce čelákovické, jíž věnoval zvon se jménem Ježíš
Kristus a mottem Pokoj všem. Rád cestoval, ještě v letech 1924 a 1925 navštívil s manželkou
Anglii a Francii. V Toušeni mj. podporoval Okrašlovací spolek, archeologický průzkum
Hradištka a vystoupení předních umělců v místních lázních.

[miscelanea (výběr): Zprávy, Dalibor XXXIV, 1911, s. 49, 58; B. Dolejšek: Kde domov můj, Český jih 24. 1. 1931, s. 2; -ik:
Sedmdesátiny Jana Králíka z Toušeně, Venkov, 15. 11. 1934; A. Branald: Valčík z Lohengrina, Čs. spisovatel Praha
1972, s. 166; St. Burachovič – St. Wieser: Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve
Slezsku, Libri Praha 2001, 464s., s. 341-343; M. Novák: Náš arcivévoda císař a král Karel I. Rakouský, 1. vyd. Město
a ČKA Brandýs n/L - St. Boleslav 2006, s. 19, 2. vyd. Kartuziánské nakl. 2011, s. 45, 3. vyd. tamže 2014, s. 55, 86; R.
Šimek: Jan Králík věděl, jak zbohatnout na bahnu, Profit.cz 28. 3. 2012; A. Ticháčková: Králík, Králík a zas Králík, 5
plus 2 – Praha 2015, č. 21, 29. 5. 2015, s. 2; 5 plus 2 – Boleslavsko-Nymbursko 2015, č. 22, 5. 6. 2015, s. 2; J.
Řehounek: Zlatým pruhem Polabí, Regia Praha 2016, s. 133; M. Šolc: Lázně Toušeň, Lázeňský obzor, Bazén &
Sauna XXII, 2019, č. 1-2, s. 6-8]
[regionalia (výběr): J. Králík: Badeort Tauschim, 16s., vyd. cca 1908; J. Forejtek: Adresář a místopis politického okresu
Brandýsského, Brandýs n/L 1910, s. 94; J. V. Prášek: Brandejs nad Labem, město, panství i okres II, 1910, s. 278; III,
1913, s. XVIII; J. Králík: Lázeňské místo Toušeň, 16s., vyd. cca 1913; Volby dne 15. listopadu 1925, Naše Polabí III,
1926, č. 5, s. 76-78; F. Vlasák: O toušeňských lázních, Naše Polabí V, 1928, s. 146-147; J. Králík: Spořitelní a záložní
spolek pro Toušeň a okolí, 1932; J. Králík: Lázně starosvětského klidu a moderní pověsti, Lázně Toušeň, 16s., vyd.
cca 1935; A. Pošta: Naše zvony, Památník Husova sboru církve čsl. v Čelákovicích, 1936, s. 19-22; Vl. Loyda: Sto let
českého ochotnického divadla v Brandýse n/L - St. Boleslavi 1864-1964, ZK ROH BSS 1964, 49s., s. 17; J. Králík:
Sborník k 200. výročí založení školy v Toušeni, MNV Toušeň 1974, s. 69; J. Králík – M. Hartmanová: Toušeň,
průvodce místem, lázněmi a okolím, MNV Toušeň 1. vyd. 1978, s. 26, 30-31, 2. vyd. 1986, s. 26, 32; J. Králík:
Toušeň a divadlo, MNV Toušeň 1983, 31 s., s. 7; J. Králík: Lázně Toušeň – 100 let nové školy, OÚ Lázně Toušeň
1992, s. 20, 21, 25, 145, 177; J. Králík: Lázně Toušeň, TOK IV, 1995, č. 1, s. 13; J. Králík: Toušeňský pozdrav Bojanu,
TOK VI, 1997, č. 10, s. 7 (přetisk ve sborníku 135 let pěveckého sboru Bojan, Brandýs n/L 1997, s. 14-15); V.

Kristen: 100 let zemědělského školství na Brandýsku, Almanach Zemědělské školy v Brandýse n/L, 1997, s. 11, 14;
J. Špak: Místní lázně a jejich nejbližší okolí, Toušeňský zpravodaj, podzim 2002, s. 7-11; bač: Slatinné lázně
v Toušeni oslaví letos 135 let, Polabský týdeník TOK IV, 2003, č. 6, s. 9; jvk: Významná osobní jubilea v roce 2006,
Toušeňský zpravodaj 2006, jaro, s. 24-31; P. Studnička: Významná výročí středočeských lázní, Zpravodaj města
Čelákovic 2008, č. 3, s. 11; J. Králík: Hudebníci v brandýském Polabí, Brandýs n/L – St. Boleslav + OM Praha-východ
2008, s. 40, 50, 81; J. Králík: Městys Lázně Toušeň, ÚM 2009, s. 28, 38; jvk: Jubileum kolonády, Florián, zpravodaj
městyse Lázně Toušeň 2012, č. 4-6, s. 12-13; J. Králík: Kolonáda v Lázních Toušeni, Městys Lázně Toušeň 2012,
64s., s. 6-10; jvk: Majitel lázní a zároveň starosta, Prostor Střední Polabí 6, 2014, č. 6, s. 8; kronikář: Slatinným
lázním je 115 let, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň 2014, č. 5-6, s. 13; kronikář: Dvě jubilea trojnásobného
starosty, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2016, č. 1-2, s. 13; I. Vaňousek: Čelákovické rašeliniště,
Zpravodaj města Čelákovic 2017, s. 3, s. 10; J. Králík: K jubilejní lázeňské sezoně – Budování, Florián, zpravodaj
městyse Lázně Toušeň, 2018, č. 5-6, s. 14; T. Janák: Nová kniha o čelákovickém kostele, Zpravodaj města Čelákovic
2018, č. 7, s. 14; D. Eisner – J. Hergesell – J. Králík – H. Němečková: Toušeň na starých pohlednicích, Měst.
muzeum v Čelákovicích 2020, 64s., s. 30; kronikář: Dovětek, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2020, č. 7-8,
s. 17]

Jan Králík, RNDr., CSc., matematik, hudební publicista
* 21. 3. 1947 v Toušeni, syn doc. MUDr. V. Králíka, CSc.; po maturitě na gymnasiu v Brandýse
n/L (1965) absolvoval matematicko-fyzikální fakultu UK (1970) se studijními stážemi
v Budapešti, Berlíně a Kodani. V letech 1970-2019 působil v Ústavu pro jazyk český Akademie
věd ČR v Praze v oboru matematické lingvistiky. Souběžně studoval postgraduálně na
filosofické fakultě UK (1974), v Divadelním ústavu (1978) a na matematicko-fyzikální fakultě
UK (RNDr. 1983). Roku 1980 obdržel výroční Cenu nakladatelství MF za překlad statí A.
Rényiho Dialogy o matematice (z němčiny, angličtiny a ruštiny). Po pádu politických překážek
obhájil kandidátskou disertaci Pravděpodobnostní modely v kvantitativní lingvistice (CSc.
1994). Vědecké práce z kvantitativní lingvistiky publikoval v odborných časopisech a
sbornících také v Německu, Rakousku, Holandsku, Finsku, Maďarsku, Velké Británii a USA. Je
mj. spoluautorem Českého akademického korpusu a Retrográdního slovníku současné
češtiny, spoluzakladatelem Skupiny pro počítačový fond češtiny, Ústavu českého národního
korpusu FF UK a International Quantitative Linguistics Association (IQLA při universitě
v Trevíru). Předsedal vědeckým konferencím v Trevíru, Helsinkách a Praze, přednášel také
v Rakousku, Maďarsku a Velké Británii. Souběžně se věnuje regionální kultuře (od 1968 jako
kronikář městyse Lázně Toušeň vydal řadu menších knižních publikací), jeho projekt
Vlastivědných video pohlednic z brandýského Polabí obdržel cenu přehlídky Tour Region Film
2003 v Karlových Varech. Od roku 1974 byl lektorem a v letech 1991-95 předsedou
celostátního výboru Hudební mládeže ČR, od 1989 je členem rady Českého spolku pro
komorní hudbu, 1992 spoluzaložil Klub Emy Destinnové. Věnuje se také hudební publicistice
a dramaturgii, spolupracuje s rozhlasem, televizí, gramofonovými firmami a odborným
tiskem i v zahraničí. K vydání připravil autobiografie pěvkyň J. Novotné (1991) a S. Červené
(1999) a za vydání kompletního gramofonového odkazu E. Destinnové (1994) převzal
vyznamenání Preis der deutschen Schallplattenkritik (1995). Ve volné tvorbě napsal pro
skladatele O. Kvěcha libreta k miniopeře, čtyřem dětským operám, kantátě a melodramu.
V roce 2000 byl zvolen členem předsednictva IQLA a 2005 předsedou vědecké rady ÚJČ AV
ČR. V roce 2019 byl vyznamenán Cenou České hudební rady.

[miscelanea (výběr): E. Hörbinger: 3500 mladých přátel hudby, Supraphonrevue G 73, 1973, č. 9, s. 7; Vl. Mareš: Ze světa
opery, Učitelské noviny XXIII, 1973, č. 44; vš: Co dělá Hudební mládež? Koncertní život FOK XXXIX, 1974, č. 2, s. 8;
R. Budiš: Skončil tábor Hudební mládeže, Supraphonrevue G 74, 1974, č. 9, s. 7; Operní kroužek, Hudební rozhledy
XXVII, 1974, s. 383-384; J. Kořalka: Opera na táboře, Mladý svět XVI, 1974, č. 37; M. Kulijevyčová: Vyprávění o
mládí, Práce XXX, 1974, č. 277, 23. 11. 1974, P4; Na festivalu Mladá Smetanova Litomyšl, Koncertní život FOK
XXXX, 1975, č. 1, s. 8; Čilý klub Hudební mládeže, Hudební rozhledy XXVIII, 1975, č. 1, s. 26; Vl. Šolín: Z lásky
k velké hudbě, Svobodné slovo XXXI, 1975, č. 170, 22. 7. 1975, s. 5; R. Pečman: Slovo o autorech sborníku Čechy –

rezervoár hudebnosti, Benátky n/J 20.-21. 5. 1976, s. 177; etc., A. Branald: Děkovačka bez pugétu, V.P.K. 1994, s.
279; International Who's Who in Music, Cambridge 1996, s. 518; F. Kovaříček - P. Ryjáček - P. Smrkovský - M.
Kupka: Jubileum – Doktor Jan Králík, Listy Hudební mládeže 67, 1997, s. 2-3; J. Freitichová: Běžný svět je trochu
"fuzzy", Computer World VIII, 1997, č. 35, 29. 8. 1997, s. 30; Five Thousand Personalities of the World VI, The
American Biographical Institute 1998, s. 149; F. Lukeš: Takový podraz od Pána Boha jsem nečekal, Zámek
Poděbrady 1999, s. 86, 99, 133; D. Janota - J. P. Kučera: Malá encyklopedie české opery, Paseka Praha – Litomyšl
1999, s. 115, 180; International Who´s Who in Music and Musician´s Directory, Cambridge 2000, s. 356; Who is…?
(v České republice), 1. vyd., Zug 2002, s. 395; 2. vyd., Zug 2003, s. 585; 3. vyd., Zug 2004, s. 628; 4. vyd., Zug 2005,
s. 603, 5. vyd., Zug 2006, s. 758-759; V. Holzknecht: Toušeňská improvizace, in: Studie a zprávy Okresního muzea
Praha-východ 14, 2001, s. 81-83; Dictionary of International Biography, 31 st Edition, IBC Cambridge 2004, s. 598; V.
Moravcová: Český spolek pro komorní hudbu 1994-2004, Česká filharmonie Praha 2004, s. 108-110; L. Matrtajová-
Vejmelková: Vzpomínky na Černošice a můj kulturní život, Černošice 2005, s. 182, 185, 186, 187, 192, 197, 202,
212, 213, 215; L. Daneš: Můj život s múzami, Malá Skála - Praha 2005, s. 144; M. Uhrinová: Patrioti jsou solí země,
Listy 2006, č. 15, s. 14-15; Vl. Petkevič: Laudatio Ioanni de Balneis Tussyn, Jazykovědné aktuality XLIV, 2007, č. 1-2,
s. 76-79; Z. Půrová: Osobnosti převzaly plakety a medaile, MF Dnes 29. 9. 2008, Střední Čechy, s. D1-D2; P.
Ryjáček: Nenápadný posel člověčiny, Týdeník rozhlas, 2008, č. 48, s. 11; A. Ticháčková: Králík, Králík a zas Králík, 5
plus 2 - Praha 2015, č. 21, 29. 5. 2015, s. 2; 5 plus 2 - Boleslavsko-Nymbursko 2015, č. 22, 5. 6. 2015, s. 2; S.
Červená: Stýskání zažehnáno, Academia Praha 2017, s. dle rejstříku (21x); L. Maňourová: Český spolek pro
komorní hudbu, Hudební rozhledy 73, 2020, č. 6, s. 16-17]
[regionalia (výběr): Vl. Mareš: Večer s Karlem Šeborem, Svoboda 26. 4. 1974, s. 5; Přednáškový večer věnovaný jubileu Emy
Destinnové, Městský zpravodaj Brandýs n/L - St. Boleslav 1978, č. 4, s. 22; Vl. Mareš: Sedmdesát pět let našeho
gymnázia, Městský zpravodaj Brandýs n/L - St. Boleslav 1988, č. 7, s. 10-11; Sborník 100 let nové školy, OÚ Lázně
Toušeň 1992, s. 52; Vl. Loyda: Z galerie žáků, Výroční zpráva Gymnázia Brandýs n/L - St. Boleslav 1913-1993, s. 42;
Vl. Loyda: Hlas domova, Brandýs n/L - St. Boleslav – Čelákovice 1996, s. 44-45; Vl. Mareš: Verše Emy Destinnové,
TOK V, 1996, č. 12, s. 4; mp: Bouře a klid v brandýském zámku, Městské noviny Brandýs n/L - St. Boleslav 1996, č.
23, s. 3; L. Štrobach: Dr. J. Králík, CSc., TOK V, 1996, č. 3, s. 7; red: Brandýský zámek na videu, TOK VIII, 1999, č. 7,
s. 3; J. Špak: Místní lázně a jejich nejbližší okolí, Toušeňský zpravodaj, podzim 2002, s. 7-11; K. Bačová: O vzniku
videopohlednic brandýského Polabí vypráví jejich autor, Polabský týdeník TOK III, 2002, č. 50, s. 9; Jan Králík
přiblížil posluchačům hudbu Karla Šebora, Zpravodaj Telegraf, Brandýs n/L - St. Boleslav 2005, č. 4, s. 10; kap:
V knihovně se sešla vybraná společnost, Polabský týdeník TOK VIII, 2007, č. 24, s. 6; J. Koukal: Za každým jménem
vidím osud a lásku k hudbě, Zpravodaj Telegraf, Brandýs n/L – St. Boleslav 2007, č. 8, s. 8; Telegraf: Lázně Toušeň
slavily sté narozeniny Jarmily Novotné, Zpravodaj Telegraf, Brandýs n/L - St. Boleslav 2007, č. 10, s. 10; Spolek pro
varhanní hudbu: Varhanní koncert se vydařil, Zpravodaj města Čelákovic 2007, č. 7-8, s. 8; J. Králík: Hudebníci
v brandýském Polabí, Brandýs n/L – St. Boleslav + OM Praha-východ 2008, s. 80-81; vok: Jan Králík provázel
dějinami polabské muzikálnosti, Polabský týdeník TOK IX, 2008, č. 11, s. 6; J. Králík: Brandýské gymnázium mne
přijalo, Almanach Gymnázia J. S. Machara, Brandýs n/L 2008, s. 24-26; vok: Gymnázium J. S. Machara slavilo
narozeniny, Polabský týdeník TOK IX, 2008, č. 39, s. 6; Hudebníci Jana Králíka, Polabský týdeník TOK X, 2009, č.
1/2, s. 5; M. Fišer: Hudebníci středního Polabí, Prostor Střední Polabí 5, 2013, č. 1-2, s. 19; H. Němečková:
Skleněná vila, Náš region SV 8, 2013, č. 15, 8. 7. 2013, s. 3; H. Němečková: Lázně Toušeň žily historií, Prostor
Střední Polabí 5, 2013, č. 11-12, s. 18; M. Pulkrábek: Nádraží dějin, OM Praha východ 2014, s. dle rejstříku (15x); H.
Němečková: Oslava jubilantů, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň 2017, č. 3-4, s. 4; H. Němečková: Baráčníci
gratulovali, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň 2017, č. 3-4, s. 8; hrg: jvk 70, Florián, Lázně Toušeň 2017, č.
3-4, s. 13; M. Pulkrábek: Probuzení, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň 2017, č. 3-4, s. 13; red. Historie
nestárne, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2020, č. 7-8, s. 14; ALČ: Toušeň na starých pohlednicích,
Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2020, č. 7-8, s. 15;]

[miscelanea (výběr): Ed. Cmunt: Almanach lázní Československé republiky na rok 1949; Za doc. MUDr. V. Králíkem, CSc.,
Fysiatrický a revmatologický věstník 51, 1973, s. 82; F. Lukeš: Takový podraz od Pána Boha jsem nečekal, Zámek
Poděbrady 1999, s. 121-122; Balnearius - J. Ježek: Lázeňští Asklépiové a jejich pacienti, Knihy 555, Liberec 2009, s.
7; A. Ticháčková: Králík, Králík a zas Králík, 5 plus 2 – Praha 2015, č. 21, 29. 5. 2015, s. 2; 5 plus 2 – Boleslavsko-
Nymbursko 2015, č. 22, 5. 6. 2015, s. 2; R. Kozohorský: Zatracenej Zátopek, XYZ Albatros Media Praha 2016, s.
243; M. Šolc: Lázně Toušeň, Lázeňský obzor, Bazén & Sauna XXII, 2019, č. 1-2, s. 6-8]
[regionalia: V. Králík: Na toušeňskou školu vzpomínám rád, Sborník k 200. výročí založení školy v Toušeni, MNV Toušeň
1974, s. 40, 96-98; J. Králík – M. Hartmanová: Toušeň, průvodce místem, lázněmi a okolím, MNV Toušeň 1. vyd.
1978, s. 26, 2. vyd. 1986, s. 26; K. Dvořák: Kostelík sv. Floriána v Toušeni, Katolické noviny XXX, č. 34, 20. 8. 1978; J.
Králík: Toušeň a divadlo, MNV Toušeň 1983, 31s., s. 13, 15; V. Králík: Úcta a vděk, Lázně Toušeň – 100 let nové
školy, OÚ Lázně Toušeň 1992, s. 191-193; J. Králík: Lázně Toušeň – 100 let nové školy, OÚ Lázně Toušeň 1992, s.
37, 82, 184, 186, 191; Vl. Mareš: Nedožité osmdesátiny doc. MUDr. V. Králíka, CSc., TOK IV, 1995, č. 5, s. 9; Vl.
Loyda: Hlas domova, Brandýs n/L - St. Boleslav – Čelákovice 1996, s. 45-46; Lázně Toušeň – sport a sportovci, red.
J. Králík, OÚ 1996, s. 15, 16, 26, 36, 51; J. Špak: Místní lázně a jejich nejbližší okolí, Toušeňský zpravodaj, podzim
2002, s. 7-11; T. Sedláček: Oslavy I. výročí nár. revoluce, Lázně Toušeň v listinách a kronikách, OÚ 2002, s. 89-95
(přetisk in: P. Enc – J. Potměšil: Za 5 minut 12, AOS Publishing 2019, s. 171); Významná osobní jubilea, Toušeňský
zpravodaj 2005, jaro, s. 19-21; Významné osobnosti, Polabský týdeník TOK VI, 2005, č. 1, s. 3; J. Králík: Hudebníci
v brandýském Polabí, Brandýs n/L – St. Boleslav 2008, s. 51, 81; J. Králík: Městys Lázně Toušeň, ÚM 2009, s. 28, 43,
44; J. Králík: Kolonáda v Lázních Toušeni, Městys Lázně Toušeň 2012, 64s., s. 17, 22, 23; jvk: Jako matka, nebo
milá, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2015, č. 5-6, s. 8; A. Králíková: Vzpomínky, in: P. Enc – J. Potměšil:
Za 5 minut 12, AOS Publishing 2019, s. 165-171, 180-181; A. Králíková: Když 17. listopadu 1939 došlo k zatčení, in:
D. Eisner – J. Hergesell: V naději, Měst. museum v Čelákovicích 2019, s. 73-74]

[miscelanea: R. Truhlařík: Můj strýc Artur, Artpresservis Praha 1992, 120s.; M. Moravec – R. Truhlařík: Autosalon Jana
Wericha, T&M Praha 2005; A. Malá a kol.: Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2007, Tik-U,
Centrum Chagall Ostrava 2007, s. 192]
[regionalia: Vl. Loyda: Sto let českého ochotnického divadla v Brandýse n/L - St. Boleslavi 1864-1964, ZK ROH BSS 1964,
49s., s. 38; J. Olexa - Vl. Loyda: Jména mistrů, Zpravodaj města Brandýs n/L - St. Boleslav, 19. 6. 1966, s. 22; R.
Truhlařík – F. Tomášek: Aktualita s mikrofonem, Zpravodaj Brandýs n/L - St. Boleslav, duben 1968, s. 1-7; M.
Tomášková: Vzpomínky na Divadlo o páté, Městský zpravodaj Brandýs n/L - St. Boleslav, říjen 1968, s. 17-18; J.
Králík: Toušeň a divadlo, MNV Toušeň 1983, 32s., s. 10, 21, 24, 25; J. Králík – M. Hartmanová: Toušeň, průvodce
místem, lázněmi a okolím, MNV Toušeň 2. vyd. 1986, s. 44; jvk: Doteky s tvorbou výtvarníka a pedagoga Rudolfa
Truhlaříka (tisk k výstavě), MNV Toušeň 1989; J. Králík: Lázně Toušeň – 100 let nové školy, OÚ Lázně Toušeň 1992,
s. 46, 47, 49, 90, 146; Vl. Loyda: Hlas domova, Brandýs n/L - St. Boleslav – Čelákovice 1996, s. 83-84; J. Špaček:
Čelákovicko ve výtvarném umění, katalog výstavy, Měst. muzeum v Čelákovicích 1996; J. Králík: Rudolf Truhlařík,
Rodáci, Okresní úřad a Husova knihovna Praha-východ 1999, s. 7; Vl. Loyda – J. Špaček: Hlas domova 2, Čelákovice
2000, s. 7, 72; Vzpomínka na Rudolfa Truhlaříka, Toušeňský zpravodaj 2001, podzim, s. 14-16; J. Koukal – J. Prinz:
Když nejde o život, nejde o nic, Polabský týdeník TOK II, 2001, č. 8, s. 4; štr: Světová premiéra proběhla
v Čelákovicích, Polabský týdeník TOK II, 2001, č. 42, s. 6; Kalendárium regionu, Polabský týdeník TOK II, 2001, č. 43,
s. 7; K. Bačová: Probíhá poslední výstava, Polabský týdeník TOK II, 2001, č. 50, s. 9; bač: Čelákovičtí ochotníci
předvedli, Polabský týdeník IV, 2003, č. 9, s. 7; J. Králík: Kontakty s Hitzackerem, Toušeňský zpravodaj 2005, jaro, s.
18-23; jvk: Významná osobní jubilea v roce 2006, Toušeňský zpravodaj 2006, jaro, s. 24-31; J. Králík: Výročí
místních událostí v roce 2006, Toušeňský zpravodaj 2006, podzim, s. 39; M. Šnaiberk: Éra morálních kocovin,
Polabský týdeník TOK VIII, 2007, č. 4, s. 5; J. Králík: Hudebníci v brandýském Polabí, Brandýs n/L – St. Boleslav
2008, s. 73; J. Králík: Městys Lázně Toušeň, ÚM 2009, s. 48; J. Králík: Výtvarník Rudolf Truhlařík + Lázně Toušeň
v literatuře, in: V. Dragoun: Tucet příběhů z Toušeně, Lázně Toušeň 2010, s. 58 + 66-67; J. Žalman: Vzpomínání a
přání, 100 let muzea OM Praha-východ, Brandýs n/L – St. Boleslav 2011, s. 8; J. Kučera: Vzpomínáme na Rudu
Truhlaříka, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2011, č. 10-12, s. 9; J. Králík: Kolonáda v Lázních Toušeni,
Městys Lázně Toušeň 2012, 64s., s. 32; kronikář: Dvě desetiletí s heraldickým znakem, Florián, zpravodaj městyse
Lázně Toušeň, 2013, zima, s. 35; kronikář: Události před 25 lety, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2014, č.
11-12, s. 14; Zd. Zalabák: Historie brandýského pomníku TGM, OM Praha-východ 2014, 76 s., s. 49; jvk: Brandýský
pomník TGM s toušeňskou stopou, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2015, č. 1-2, s. 13; red: Ilustrace
tohoto čísla, Zpravodaj města Čelákovic 2015, č. 12, s. 22, s. 22; kro: Pět Toušeňanů
v labskobrandýskostaroboleslavské anketě, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2017, č. 7-8, s. 9; Zd. Tichá:
Anketa Největší osobnost Brandýsa n/L – St. Boleslavi, Městské listy Brandýsa n/L – St. Boleslavi 2017, č. 7-8, s. 22;
L. Konopková: Milý Rudo Truhlaříku, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2019, č. 1-2, s. 11; J. Králík: Výstava
k nedožitým devadesátinám Rudolfa Truhlaříka (tisk k výstavě), Lázně Toušeň 2019; H. Němečková: Rudolf
Truhlařík, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2019, č. 11-12, s. 7; J. Kučera: Proslov na vernisáži obrazů
Rudolfa Truhlaříka, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2019, č. 11-12, s. 8; . Eisner – J. Hergesell – J. Králík –
H. Němečková: Toušeň na starých pohlednicích, Měst. muzeum v Čelákovicích 2020, 64s., s. 19]

[miscelanea: B. Zahradník: Mluvící ráno, Pospíšil Čelákovice 1923, 24 s.]
[regionalia: Památník našeho osvobození okresu brandýského, Brandýs n/L 1928, s. 75; J. Králík – M. Hartmanová: Toušeň,
průvodce místem, lázněmi a okolím, MNV Toušeň 2. vyd. 1986, s. 39; M. Sušická: Setkání s osobnostmi, Lázně
Toušeň - 100 let nové školy, OÚ Lázně Toušeň 1992, s. 177-179; Vl. Loyda a kol: Seznam abiturientů, Výroční
zpráva gymnázia v Brandýse nad Labem – Staré Boleslavi 1913-1993, s. 50; T. Sedláček: Ze sokolského zápisníku,
Lázně Toušeň – sport a sportovci, 1996, s. 3-5; Vl. Loyda: Hlas domova, Brandýs n/L - St. Boleslav - Čelákovice
1996, s. 98; J. Špak: Místní lázně a jejich nejbližší okolí, Toušeňský zpravodaj, podzim 2002, s. 7-11; jvk: Významná
osobní jubilea v roce 2006, Toušeňský zpravodaj 2006, jaro, s. 24-31; J. Králík: Městys Lázně Toušeň, ÚM 2009, s.
27; azč: Pocta jim, Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2011, č. 4-6, s. 8-12; vzd: Jubilující Sokol, Florián,
zpravodaj městyse Lázně Toušeň, 2012, č. 7-9, s. 17-18; H. Němečková: 100 let republiky – jubilejní slavnost,
Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň 2018, č. 11-12, s. 7; jvk: Sto let sokolské jednoty v Lázních Toušeni,
Florián, zpravodaj městyse Lázně Toušeň 2018, č. 11-12, s. 9]